Čtení Bible

Starověká Bible je především náboženský text a v jádru jejího sdělení je obsaženo něco nepopsatelného, co věda může jasněji ukázat, ale nikoli popsat. Biblické texty však obsahují některé reálie, jež se dají – pro mnohé asi překvapivě – přírodními či humanitními vědami zajímavě uchopit. Archeologie nebo historie se snaží vyčíst reálie, jako jsou například jména měst či místní zvyky. Vědy na rozhraní archeologie a antropologie jdou ještě dál. Vycházejí z rekonstrukce místních přírodních podmínek a snaží se ukázat, jakým způsobem životní prostředí vtiskne určité komunitě názory na život a způsob života, jak daná ekologická filozofie pronikne do jazyka, do způsobu editování svatých písem a podobně (viz rámeček).

Trpělivost cesty

Klima a prostředí Izraele v tisíciletí mezi Davidem a Ježíšem můžeme označit jako stabilizované, a dokonce o něco vlhčí než dnes. Pole sahala daleko za dnes obdělávaná území. Přesto každých pár desítek let – například v letech 67–62 nebo 25–24 před Kristem – udeřilo několikaleté sucho, které přinášelo hladomor a pohyby pouštních kmenů. Ke skutečnému klimatickému zlomu však došlo až někdy ve 3. století naší éry. Zdá se, že vystěhovalectví a celková sociální environmentální nejistota této úpadkové doby v Římě přispěla k šíření orientálních kultů i křesťanství.

Krajina v Ježíšově době byla ve vlhčím středozemním pásmu lidnatá,…