Napětí a dynamika
Severočeský podnik Eduard dnes prodává své výrobky po celém světě a směle konkuruje gigantům, jako například modelářské firmě Wingnut Wings slavného filmového tvůrce Pána prstenů Petera Jacksona. A mezi sběrateli okřídlených hrdinů se stal i svého druhu pojmem: výrobky pracují s mimořádně propracovanými detaily, třeba sedačky mají skutečné pásy a například výškoměr na přístrojové desce dokážou provést ve věrných barvách. A to není v osmačtyřicetkrát zmenšeném kapesním bitevníku zase až tak jednoduché. A především: Eduard své modely opatřuje v branži neobvykle detailní dokumentací – kde konkrétní letoun bojoval či jaký letec se v něm třeba v bitvě o Anglii proslavil.
„Modelářství je svět fantazie a manuální zručnosti. Jde o to připravit takový model, aby se dal co nejlépe složit dohromady a také co nejvěrněji kopíroval skutečnost. Jen takový letoun v sobě nese napětí a dynamiku,“ říká spolumajitel firmy Vladimír Šulc (49). Původním povoláním chemik propadl titěrnému modelářství už za „bolševika“. „Jenže tenkrát se takový model sháněl jen těžko: lítali jsme po burzách, sháněli pokradmu kontakty v zahraničí,“ líčí. Se čtyřmi kolegy modeláři se proto rozhodli jít vlastní cestou: tedy nejen vymyslet, jak takové letadlo co nejdůvtipněji „rozřezat“, ale také jak ho pak kvalitně vyrobit.
Vyleptat si kabinku
„Najali jsme si koncem osmdesátých let v Mostě bývalou prádelnu v paneláku a začali sestavovat naši první amatérskou výrobní linku,“ říká Vladimír Šulc. Prvotním podnětem k tehdy ošidnému podnikání prý byla touha vylepšit úroveň tehdejších modelů sériové výroby: vymysleli tedy způsob, jak do drobných letounů opatřovat sběrateli tak obdivované detaily právě jako třeba už zmíněnou přístrojovou desku. „Prostě jsme vymysleli chemický lept,“ popisuje. Tehdy s tím také šli za jediným českým výrobcem a svůj zlepšovák mu nabídli. „Oni to odmítli, že by s tím bylo moc práce,“ směje se Vladimír Šulc. A právě nepřijatý vynález jim nakonec vydělal miliony. Jenže to nepřišlo hned: revoluci prý téměř „prošvihli“ lámáním si hlavy s vlastní výrobní linkou a skutečně podnikat začali až v roce 1993.
Dnes mají osmdesát zaměstnanců, obrat kolem sedmdesáti milionů ročně a modelářským nadšencům nabízejí v cenách od stovky po tři a půl tisíce desítky nejrůznějších typů letadel. V katalogu mají sto základních modelů, měsíčně přicházejí se třemi novými a prodají deset tisíc kusů. Jenže ani to není právě jednoduché. „Jezdíme po muzeích, sháníme knihy a dokumentaci. Žádné plány prostě k dispozici nejsou,“ líčí Vladimír Šulc.
Firemní tým konstruktérů je pak co nejpřesněji i s nejrůznějšími detaily, které jednotlivé typy i jednotlivá letadla od sebe odlišovaly, sestaví do modelů. „Modeláři s oblibou vedou nekonečné diskuse třeba právě o tom jediném pravém odstínu barvy maskování nebo že letadlu chybí zrovna ten jeden jediný nýt na levém křídle,“ usmívá se Vladimír Šulc. A v tom jsou podle zákazníků v Eduardu mistry svého oboru: díky dovednosti jak zacházet s titěrnou technikou potřebnou k jejich výrobě je coby nástrojařské poradce vyhledávají dokonce i výrobci skutečných letadel. Drobounké doplňky interiérového vybavení například formulí 1 či lodí a vrtulníků pak dodávají dalším firmám. „I když budeme rádi vydělávat větší peníze, už teď nás uspokojuje především to, že se pohybujeme na špici a kolegové nás považují za novátory,“ říká Vladimír Šulc.