Když Mirek Topolánek v roce 1998 obhajoval senátorské křeslo v Ostravě, polepil nároží svými originálními billboardy: jejich základní myšlenkou bylo, že se na nich v žádném případě nesmí objevit jméno ODS. (Legenda říká, že ho za to Václav Klaus, v tu dobu na návštěvě Ostravy, pak za trest nevzal do své tenisové lóže a už mu to vydrželo.) Topolánek ovšem vyhrál.
Po dvanácti letech Topolánkův patent adoptovala a ještě vylepšila pražská ODS, když zahájila první anonymní kampaň v historii - což patrně vychází z průzkumů ukazujících, že letos na podzim má šanci v Praze vyhrát kdokoli, kdo si na billboard napíše "Nejsem z ODS“.
Takže žádné tváře, žádná značka, jen stranický pták.
Ale té invence: Uhrůprostí puberťáci z fotobanky sdělují, že jsou hrdí na své město, protože tu mají "vzdělání a zábavu“. Fíha - to je teda v roce 2010 úspěch. Muž středního věku v obleku je zase na město hrdý, protože má dobrou práci, což bych chápal, pokud třeba dělá konzultanta pro magistrát.
Jsou to jen čtyři roky, kdy pražská ODS za 28 milionů (oficiálně, rozumíte?) kobercovým náletem pokryla Prahu snad milionem fotografií Pavla Béma - včetně těžko uvěřitelného obřího portrétu na tehdy ještě rozestavěném pankráckém mrakodrapu. To, co se chlapcům ve špičatých botách v následujících letech povedlo, se jednou určitě stane námětem pro strhující knížku, možná film, možná vyšetřovací spis.
Pamatuju v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
