Kromě veder a povodní si letošní léto můžeme zapsat do paměti jako moment, kdy se ztratila česká levice. Zatímco vláda připravuje škrty a reformy, sociální demokracie působí po volbách jako chodec omráčený náhlou srážkou s kandelábrem.
ČSSD čelí v tuto chvíli dvěma krizím najednou. První představuje samotný fakt, že sice volby vyhrála, vítězství jí ale k ničemu není. Z parlamentu zmizeli její přirození spojenci zelení a lidovci, a je přinejmenším nejisté, jestli se do něj někdy vrátí. Sociální demokraté jsou tak naplno vystaveni prokletí české levice – existenci nereformované komunistické strany, jež pravidelně bere významný počet hlasů, ale do vlády s ní žádná demokratická síla jít nemůže. Pro ČSSD – nebo minimálně pro její velkou část – je tedy jako koaliční partner nepoužitelná. Kromě toho hubené vítězství ukazuje, že i bez problému s koaličním potenciálem dnešní sociální demokracie netáhne, a to ani v okamžiku hospodářské recese a ve chvíli, kdy pravice otevřeně slibuje těžké časy.
Prakticky nulový koaliční potenciál přitom hrozí, že se ze sociální demokracie stane na dlouhou dobu impotentní síla, sice zastoupená v parlamentu, ale bez skutečné šance dosáhnout na moc. Dlouhodobým rysem české politiky se tak může stát bohorovná pravice, která si sice s úsměvem vyslechne hysterické výlevy levicových poslanců v parlamentu, pak se však v klidu vrátí na svá ministerstva s vědomím, že je na nich stejně nemá kdo vystřídat.
To…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
