Dokud nás metal nerozdělí
Divím se, že v časopise věnujícím se politice nebyla zmíněná naprosto přirozená příslušnost heavy metalu k pravé části politického spektra. Vždyť právě tato hudba svým důrazem na tvrdost a spravedlnost (každému před pódiem namlátíme do hlavy stejnou dávku tvrdé muziky) je téměř ideálním představitelem konzervatismu, tedy že jedině život prožitý v dennodenním svobodném zápase o přežití (nezměkčený různými sociálními polštáři) může být skutečně kvalitní.
Není náhoda, že heavy metal často užívala CIA jako prostředku k boji za ideály svobody a nezávislosti. Namátkou vzpomeňme nejznámější případy: vypuzení generála Noriegy z vatikánské ambasády v Panama City; ukončení vzpoury v mexické věznici, nad kterou vězňové přebrali kontrolu a vylezli na její střechu. Po několikadenním pouštění heavy metalu z neobyčejně silných amplionů rozestavěných kolem věznice se za několik dnů všichni dobrovolně vzdali. Heavy metal byl také používán jako donucovací prostředek k výslechům vězňů na Guantánamu, což například Metallica veřejné schválila… A mohli bychom pokračovat.
Fakt, že Sonisphere festival k nám přijel těsně po volbách téměř zázračné vyhraných pravicí, přece nikdo nemůže ignorovat, a kdo nevidí, že komunismus…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
