18B_R46_2009_n.jpg
18B_R46_2009_n.jpg • Autor: Respekt

Začala rozprava, co Češi obětují za svůj neudržitelný luxus

18D_R46_2009_s.jpg
18D_R46_2009_s.jpg • Autor: Respekt
Usmívající se muž v černém obleku si tu chvíli na pódiu viditelně užívá. „Bez našeho uhlí se Češi neobejdou, to musí být každému jasné,“ říká klidným, vyrovnaným hlasem Petr Pudil a ukazuje na plátno, kam projektor promítá tabulky a grafy o české spotřebě elektřiny a tepla. „Uhlí se tu těží přes sto padesát let a najednou by se mělo přestat? Nesmysl,“ dodává šéf tuzemské největší těžařské firmy Czech Coal alias Mostecká uhelná a odpovědí je mu potlesk přítomných hostů. Pak se v sále rozbíhá diskuse o tom, jak co nejlépe využít zbývající zásoby českého uhlí.

Obrázek reprezentantů těžařského a elektrárenského komplexu v hlavní roli ve zdejší debatě o budoucnosti nabídla minulý týden pražská konference Čisté uhlí a chytré elektrické sítě. A bude k vidění čím dál častěji. Státní energetická koncepce, kterou teď představilo ministerstvo průmyslu a obchodu, jim totiž přisuzuje zásadní roli.

„Staré zdroje dosluhují a hrozí nedostatek energie. Přišel čas využít potenciál, který se v české energetice skrývá,“ říká dnes ministr průmyslu Vladimír Tošovský. Jeho návrh počítá s prolomením limitů na těžbu uhlí, obnovou těžby uranu a stavbou nových bloků jaderných elektráren. A kromě budoucího dostatku tepla a světla v něm jde i o zásadní věc „životního stylu“ Česka. Onen skrytý potenciál by se totiž měl projevit v pootočení české ekonomiky směrem k masivnímu exportu elektřiny a zbývajícího nerostného bohatství. Zároveň s těmito plány začala v českých médiích kampaň proti podpoře slunečních panelů a dalších obnovitelných zdrojů, které měly závazků předchozích vlád uhlí a jádro postupně nahrazovat.

Nakolik Tošovského vize, která si mezi kritiky vysloužila přídomek „návrat do minulého století“, skutečně uspěje, není zatím jasné. Teď se rozbíhá zkoumání, kolik na ní Česko může vydělat a kolik ztratit.

Za tři roky bez tepla
Téměř stostránkový dokument, o kterém je řeč, vznikal na ministerstvu průmyslu posledních pár měsíců, nejde však o žádnou novinku. Proměna energetiky, související s dosluhováním starých elektráren či novými závazky na snižování emisí CO2, je téma, které se české vládě pravidelně vrací a naposledy je připomněla před rokem tzv. Pačesova komise. Expertní tým pod vedením bývalého šéfa Akademie věd ČR tehdy posuzoval možnosti české energetiky i rizika způsobená nedostatkem přírodních zdrojů a na váze jeho práci dodaly i následné výpadky v dovozu ruského plynu. Čerstvá koncepce z dílny ministra Tošovského se na Pačesovu komisi odvolává, jde ale ještě o poznání dál.

Zatímco Pačes navrhoval udržení stávající role jaderných elektráren, Tošovského plány hovoří nejen o stavbě nových reaktorů, ale i přání zpracovávat vyhořelé palivo, a přemýšlet dokonce o možnosti vytvoření regionálního centra jeho výroby. V tom všem má přitom sehrát roli dosud opomíjená varianta obnovení těžby ve starých uranových dolech. V několika lokalitách, především v Podještědí a na Českolipsku, totiž dodnes zůstala nevytěžená ložiska, o nichž se kvůli nízké ceně uranu na světových trzích až donedávna prakticky nemluvilo. Před rokem vylétla cena nahoru, a ačkoli je dnes opět zhruba čtvrtinová, obnovení těžby by se podle ministerských expertů vyplatilo.

Obdobně bychom mohli pokračovat v dalších oblastech, nejdůležitějším bodem Tošovského koncepce je ale již v úvodu zmíněná otázka uhlí a limitů na jeho těžbu. Ty si Česko stanovilo již na začátku devadesátých let, a přestože už roky těžaři usilují o jejich zrušení, žádná vláda se k tomuto kroku neodhodlala. Jen pro připomenutí, zrušení limitů znamená kromě další devastace krajiny a spalování vysoce sirnatého, a tedy znečišťujícího hnědého uhlí i zbourání minimálně dvou obcí – Horního Jiřetína a Černic, které prozatím limity chrání.

„Je to nad míru problematické téma, některé teplárny ale varují, že už za tři roky nebudou mít čím topit,“ vysvětluje ve své kanceláři na ministerstvu průmyslu Vladimír Tošovský. Pro tuto chvíli nechme stranou, že údaje expertů o skutečné výši zásob uhlí v rámci dnešních limitů se značně liší a například podle ministerstva životního prostředí vydrží Česku na dalších třicet let, vstřícný postoj Tošovského úřadu k požadavkům těžařů je zřejmý. Jak přitom připouští i ministr, kromě hrozícího nedostatku paliva tu jde i o „obrovské bohatství a možnosti průmyslového rozvoje, které se s prolomením limitů pojí“.

18B_R46_2009_s.jpg
18B_R46_2009_s.jpg • Autor: Respekt
Nikde jinde
I když Fischerova vláda tímto přístupem popudila značnou část odborné veřejnosti kritizující především související ničení české krajiny, nelze se podle zahraničních expertů podobným návrhům nijak zvlášť divit. „Ta diskuse probíhající v Česku je vcelku normální záležitostí. Nelze vůbec tvrdit, že by uhlí či jádro byla odepsaná témata a všichni se soustředili jen na bezproblémové technologie a obnovitelné zdroje,“ říká uznávaný expert na evropskou energetiku z Cambridgeské univerzity Pierre Noël.„Návrhy na rozšíření těžby se prosazují i v řadě jiných zemí,“ dodává. Uhlí má zelenou v sousedním Německu, ve Španělsku, mezi klíčové hráče na evropském uhelném trhu patří i Polsko.

Obdobná je situace s jadernou energetikou – řada zemí ji odmítá, řada jiných v ní vidí ohromný potenciál. Jak ale upozorňuje Noël, tahle podpora má své hranice. „Stavět nové reaktory jen kvůli vývozu elektřiny je hodně neobvyklé, jediným srovnatelným případem je Francie. Co se týče uhlí, kromě Česka se nikde jinde neuvažuje o tom, že by se kvůli další těžbě zasahovalo do obydlených oblastí,“ říká britský odborník. S tím, že něco podobného se nijak zásadně nevyplácí, už ostatně Češi mají vlastní zkušenost. Kvůli povrchovým dolům tu byla zdevastována nádherná krajina severních Čech a zbouráno přes osmdesát obcí včetně jednoho gotického města. Nic z toho ale tuzemské ekonomice v osmdesátých letech, kdy těžba vrcholila, bohatství nepřineslo.

Možná ještě důležitější je ale skutečnost, že podobná debata dnes v Evropě sice existuje, vede se však spíše na „druhé koleji“. „Dnes je jednoznačně nejaktuálnějším tématem omezování emisí CO2. Jde tu o závazky, kterými mohou jednotlivé země přispět k jejich snižování, respektive o to, nakolik jsou ochotné omezit vlastní spotřebu a případně si i připlatit za čistější energie,“ říká Pierre Noël.

Debata o větších úsporách prozatím Česko míjí. Přitom když se na podobné otázky zaměřili již zmiňovaní experti z Pačesovy komise, došli k pozoruhodným závěrům. Zateplení a úspory v domácnostech v Česku jsou podle nich oproti zbytku Evropy dramaticky podceňované a během několika let by dokázaly ušetřit dvě třetiny dnes spotřebovávaného tepla. Pokud by navíc stát dotoval i domácí využívání obnovitelných zdrojů například v podobě kotlů na biomasu či malých solárních panelů, nepotřeboval by podle Pačesovy komise české uhelné teplárny do několika let nikdo.

„Řadě tepláren a elektráren navíc brzy končí životnost a dají se už dnes přestavět na biomasu, bioplyn či v omezené míře na zemní plyn. Za třicet let, po které podle našich výpočtů vydrží uhlí v rámci limitů, se navíc podstatně zlepší technologie spalování biomasy, ale třeba i odpadů,“ pokyvuje hlavou i ministr životního prostředí Ladislav Miko. „Upřímně řečeno, nechápu, že řada politiků a osobností nebere ty výpočty o úsporách a možnostech biomasy v potaz,“ doplňuje ho uznávaný český expert na ekologii a senátor Bedřich Moldan.

mapa_energetika_s.jpg
mapa_energetika_s.jpg • Autor: Respekt
Čísla? Později
Kritici čerstvé Tošovského koncepce poukazují na to, že kolem energetických plánů se už dnes rozjíždí i zcela neprůhledné obchody a přestává být jasné, nakolik nad skutečným veřejným zájmem dominuje ekonomický zájem polostátního ČEZ. Příkladem takového byznysu má být například aktuálně vrcholící obchod, kdy ČEZ mění s již zmiňovanou Pudilovou firmou Czech Coal jednu ze svých uhelných elektráren za hnědouhelný důl ČSA. Ten bude bez prolomení limitů již za pár let bezcenný, pokud ale limity padnou, na celém obchodu ČEZ vydělá a i při ztrátě ziskové elektrárny dostane transakce smysl. Politici jakékoli podřizování se vůli ČEZ odmítají a podle samotné firmy jde o investici, která je i za aktuálních podmínek pro obě strany výhodná. Jak ale bude ohlašovaná role České republiky coby vývozce elektřiny a těžaře nerostného bohatství výhodná pro obyčejné Čechy? „Vycházíme z přesvědčení, že po elektřině bude poptávka a na těch nových možnostech Česko celkově zbohatne. Žádná konkrétní čísla ale nebudeme mít na stole do chvíle, kdy budou i konkrétní projekty,“ krčí rameny Vladimír Tošovský.

Už teď je přitom jasné, že „vedlejší efekty“ v podobě zdevastované krajiny by byly obrovské. Jak před časem spočítalo Centrum pro životní prostředí Univerzity Karlovy, škody způsobené výrobou energie dosahují v Česku za jediný rok astronomických 64 miliard korun (uhlí se na tom podílí ze dvou třetin). Dalších zhruba třicet miliard stojí nutné úpravy zabraňující nadměrnému vypouštění CO2 a tahle čísla dále porostou. Podle aktuálních plánů EU již brzy vstoupí do hry nový systém obchodování s povolenkami a spalování uhlí se stane možná vůbec nejdražší cestou k výrobě energie. Problematické je po finanční stránce i jádro – výstavba i samotný provoz nových reaktorů se podle zkušeností ze zahraničí často nekontrolovatelně prodražují a Česko dodnes nezná ani odpověď na otázku, kde se bude skladovat vyhořelé jaderné palivo.

Luxusní volba
Jak už bylo řečeno, cesta, která stojí jako alternativa v podobě úspor a další podpory obnovitelných zdrojů, není bezproblémová a může s ní souviset i vyšší cena energií. Jak ale ukazují zkušenosti ze zahraničí, trh s novými technologiemi se pomalu rozjíždí a tlačí cenu dolů. Navíc obnovitelné zdroje mají oproti těm tradičním i již zmiňovanou výhodu v tom, že je může v malém používat k výrobě energie každá domácnost. „Právě tohle si ale ČEZ ani ostatní energetické firmy nepřejí,“ krčí rameny šéf Hnutí Duha Vojtěch Kotecký, který se o podobných možnostech Čechy nedávno snažil přesvědčit kampaní Velká výzva.

Jak ale nyní prohlašuje premiér Jan Fischer, energetická koncepce z dílny jeho vlády je zatím pouhým „materiálem do diskuse“ a Fischerova vláda ji závazně přijímat nebude. Skutečné politické rozhodnutí připadne až na vítěze budoucích voleb. Už teď je přitom jisté, že v místech, kde je případná těžba plánovaná, se může zvednout silný odpor. Plány postavit se případné těžbě uranu dnes hlásí místní občanská sdružení na různých místech Česka, prolomení limitů zásadně odmítá i většinové veřejné mínění v dotčených severních Čechách.

„Ta koncepce jde správným směrem, jak se ale třeba otázky těžby promítnou ve volebním programu ČSSD, to vám zatím nedokážu objasnit,“ říká za sociální demokraty místopředseda energetického výboru sněmovny Cyril Zapletal. „Kvůli téhle politické citlivosti to musíme ještě prodiskutovat.“ Podobně mluví i druhá největší parlamentní strana ODS. „My jsme v zásadě pro, ale jestli bude velká část veřejnosti proti, bude nás ten názor určitě zajímat,“ říká energetický expert strany Jan Špika.

Na konkrétní volební programy si tedy ještě budeme muset počkat. Co je však podle expertů jisté už dnes, je fakt, že politici se v nich právě energetickému nasměrování země nevyhnou. „Je potřeba si uvědomit, že žijeme v luxusní době, naše spotřeba je luxusní, ale neudržitelná,“ říká velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. „Něco budeme muset obětovat. Buď část luxusu, nebo zaplatíme větší cenu za ten luxus, nebo budeme muset obětovat část životního prostředí a zdraví,“ dodává. „Všechno prostě nedostaneme a je otázka, pro co se rozhodneme. O tom je celá debata.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte