Havel reloaded

Říct o někom, že je inspirativní osobností, často neznamená nic jiného, než že se rád nechává obdivovat. Je to i případ Václava Havla? Letmý pohled by k tomu mohl svádět: loni o něm vznikl filmový dokument Občan Havel a teď v Divadle Husa na provázku následuje divadelní představení Cirkus Havel. Na druhou stranu by Havel mohl být vyhlášen politikem, kterému jsou vzdávány nejoriginálnější pocty. V dokumentu ukázal kameře to, co by ostatní skryli: zákulisí místo fasády, výrobní chyby místo produktu, tvář místo masky (a ještě lépe: tvář, která si nasazuje masku). Kdyby nic jiného, zůstal tím věrný svému divadelnímu, absurdně dramatickému vidění světa.

Zatímco Občan Havel byl svéráznou kronikou Havlovy politické kariéry, Cirkus Havel bilancuje Havla jako dramatika. Petr Oslzlý a Vladimír Morávek dostali od jinak úzkostného autora svolení naložit s jeho texty po svém. Tak vznikla opulentní scénická koláž ve sto obrazech, utvořená z patnácti her, několika dopisů a rozhovorů.

Je to cirkus

Potlesk hned na začátku, to přináší smůlu, pomyslel si možná Václav Havel, když přecházel jeviště, aby se usadil. Jeho přítomnost na brněnské premiéře dodávala už tak bohatě vrstvené inscenaci další rovinu navíc. Ve hře ho ztělesňují hned tři herci, dohromady tedy byli v Cirkusu přítomni čtyři Havlové. Čtyři Havlové a čtyři Kolombíny,…