Vodíkový ostrov
Před devíti lety se z Islandu rozšířila do světa zajímavá zpráva: obyvatelé ostrova se chtějí v polovině století pyšnit hospodářstvím, které jako první na světě nebude produkovat prakticky žádné emise skleníkových plynů. Benzin a naftu by měl nahradit vodík.
Před devíti lety se z Islandu rozšířila do světa zajímavá zpráva: obyvatelé ostrova se chtějí v polovině století pyšnit hospodářstvím, které jako první na světě nebude produkovat prakticky žádné emise skleníkových plynů. Benzin a naftu by měl nahradit vodík.
Ostrov ohně a ledu k tomu může využít svých ojedinělých podmínek – díky ledovcovým řekám a geotermálním zdrojům disponuje obrovskými zásobami levné a obnovitelné elektřiny, kterou lze použít právě k výrobě vodíku.
Zpráva o islandských plánech vzbudila velkou pozornost, později se však rozhostilo ticho. Výsledky osmileté práce totiž vypadají na první pohled nevalně: po Reykjavíku jezdily před několika lety tři vodíkem poháněné autobusy, dnes se v ulicích hlavního města projíždí třicet osobních vodíkových aut, která mohou tankovat v jediné čerpací stanici.
O neúspěchu přesto zatím hovořit nelze, proměna ekonomiky je během na dlouhou trať. Osud vodíkového snu ovšem zůstává nejistý a nerozhodnou o něm ani tak islandští průkopníci, jako spíš globální trh. A ten nabídne zajímavé alternativy – například vozy nabíjené přímo z elektrické sítě. Ale nepředbíhejme.
Soulad protikladů
Čeští cestovatelé Jakub Havel a Hynek Adámek před třemi lety kouzlo severského ostrova popsali jako „soulad protikladů“. Tato trefná charakteristika vystihuje i energetický status quo země.
Vytápění…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 54 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
