Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Komentáře

Pušky starých kamarádů

Když se středoevropský čtenář dozví, že někde ve Venezuele bude díky nové ústavě vládnout tamní prezident libovolně dlouho, asi kvůli tomu nezboří trafiku. Spíš pobaveně povytáhne obočí a pomyslí si, že je to pořád stejné: zas má nějaká banánová republika problém. Jenže ouha, stejné to není a problém tentokrát máme všichni.

Když se středoevropský čtenář novin dozví, že někde ve Venezuele bude díky nové ústavě vládnout tamní prezident libovolně dlouho, asi kvůli tomu nezboří trafiku. Spíš pobaveně povytáhne obočí a pomyslí si, že je to pořád stejné: zas má nějaká banánová republika problém. Jenže ouha, stejné to není a problém tentokrát máme všichni. Venezuelský šéf se ve svém rudém parašutistickém baretu na tuhle chvíli připravoval pečlivě a dlouho. Pokud teď referendum schválí jeho libovolně dlouhý mandát, bude mít celý svět na krku opravdu trvanlivého a schopného diktátora. A také pekelně bohatého, což je důležité. Hugo Chávez totiž rozhodně nemá jen „domácí“ ambice.

Co nám je po tom

Rozesmátý chlapík v červené košili patří k nové generaci diktátorů, kterým dává křídla ropa. Vyučil se u Fidela Castra, jehož revoluční pořádky na Kubě vynáší do nebes a finančními injekcemi jim pomáhá přežít. Chávez sice zatím svého učitele ještě doma dokonale nenapodobuje – nestaví koncentráky, nepopravuje –, ale přípravné kroky už má za sebou. Ovládl všechny instituce, jež by mohly omezovat jeho absolutní moc. Přepsal ústavu, nechal zrušit senát, razí systém jedné politické strany, neobnovil licenci vlivné a kritické soukromé televizi a sám má – často využívané – právo vstupovat do jakéhokoli televizního či rozhlasového vysílání. To všechno samozřejmě musí znepokojovat především demokraty z Venezuely a okolí. Nicméně výčet hrozeb ze strany venezuelského parašutisty tím nekončí.

Fondy a háčky

Už i pro Evropany je nanejvýš znepokojivé jeho přátelství s íránským „dvojčetem“, jak nazývá prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda, Vladimirem Putinem nebo běloruským diktátorem Lukašenkem. Společnou mají zejména protiamerickou rétoriku a zálibu ve zbraních. Letos v lednu Chávez v Íránu spolu s dvojčetem vytvořil tzv. Fond na omezení dominace USA ve světě, do kterého vložili 2 miliardy dolarů. Projekt má podporovat nejen „socialisticky“ spřízněné režimy v Latinské Americe, ale všechny protiamericky zaměřené rozvojové země. „V první dekádě tohoto století bude po imperialismu veta,“ vysvětlil funkci fondu Hugo Chávez. Od dob studené války je to první skutečně promyšlený pokus o ideologickou alternativu pro třetí svět.

A v tom je ten háček, který by měl Evropana přinejmenším vytrhnout z jeho pobavení. Chávez působí na americkém kontinentu vrásky zejména Američanům. Venezuela je dnes největším exportérem ropy v Jižní Americe. Do Spojených států pak Venezuela vyveze více než polovinu strategické suroviny. V oblasti Orinoka má dnes větší zásoby než Saúdská Arábie, které podle posledních zpráv vyčerpá až za 200 let. My v Evropě zase každou zimu pečlivě čteme zpravodajství z Ruska.

Uvidím Amíky i v noci

Chávez říká, že potřebuje zbraně na případnou obrannou válku s USA. Ve světových médiích si neustále stěžuje, že ho CIA hodlá odstranit, a tak nakupuje ve velkém tisíce poloautomatických pušek s teleskopickými zaměřovači, vrtulníky, lodě či balíky brýlí pro noční vidění. A také hodně cestuje. Pravidelně navštěvuje své „strategické přátele“ v Bělorusku, Rusku a Íránu. V Minsku byl letos už dvakrát. Čekal ho nejen Lukašenko a odborníci na ropné technologie, ale i obchodníci se zbraněmi.

V Rusku, s nímž Venezuela zvýšila obchodní bilanci od roku 2003 o 400 %, však Cháveze čekalo letos na konci června rozporuplné přivítání. Ruští zákonodárci ho totiž odmítli poslouchat v dolní komoře parlamentu a zamítli také žádost, aby Chávez zazářil v přímém televizním přenosu. Tento malý nesoulad ovšem nic nemění na tom, že Hugo Chávez s kapsami plnými ropných kontraktů pro ruské těžaře nakoupil domů kalašnikovy, bojová letadla, helikoptéry a podle neoficiálních zpráv i několik ponorek za téměř 3 miliardy dolarů. Gazprom zahlédl lákadlo plánovaného megaplynovodu mezi několika latinskoamerickými zeměmi (viz článek na str. 12) a Chávez šéfům této nejmocnější ruské firmy slíbil účast na výstavbě. V Íránu se zase utužovaly přátelské vztahy zaměřené zejména na tamní jaderný program.

Prostě – Hugo Chávez už Američany nedráždí. Už se doopravdy a ve velkém vyzbrojuje.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte