Turecko hledá svou tvář

Ty obrázky z masových demonstrací v Turecku jsou pozoruhodné. Vidíme světu otevřenou mládež, ale hned vedle ní veterány ve starých vojenských uniformách. Ti první připomínají liberální Srby v roce 2000, kteří svrhli Miloševiće. Ti druzí zase srbské národovce, kteří Miloševiće bránili. Turecká zvláštnost je ale v tom, že liberálové i nacionalisté se hlásí ke Kemalu Atatürkovi a varují před ohrožením laického charakteru státu.

To vypovídá mnohé o současném dění. V úterý Ústavní soud zastavil volbu nového prezidenta – prohlásil první kolo za neplatné. Očekává se, že dosavadní prezident Ahmet Sezer rozpustí parlament a vyhlásí předčasné všeobecné volby, zřejmě na konec července. Tento krok ale nic nemění na podstatě sporu.

Státní doktrínou Turecka je už 84 let sekularismus. Je doktrínou natolik silnou, že na její obraně se shodnou národovci s liberály a její dodržení čtyřikrát vymohla armáda. Kdykoliv se vynořila politická strana, která se hlásila k islámským kořenům, čelila zákazu a její lídři soudní žalobě.

V posledním desetiletí se poměry uvolnily, takže země má už dvojí zkušenost s „islamistickým“ premiérem, aniž by možné obavy došly naplnění. Jenže teď se přiblížil nejzásadnější zlom od Atatürkovy sekularizace roku 1923: kdyby se stal hlavou státu kandidující Abdullah Gül, Strana spravedlnosti a pokroku premiéra Erdogana by získala obě nejvyšší ústavní funkce,…