Oheň na Měsíci
V konferenčním sále hotelu Hilton v San Franciscu se hlouček novinářů tísní kolem prošedivělého pána v brýlích.
V konferenčním sále hotelu Hilton v San Franciscu se hlouček novinářů tísní kolem prošedivělého pána v brýlích. Je to americký astronaut Harrison Schmitt, jeden z mužů, kteří chodili po měsíčním povrchu.
Schmitt, původní profesí geolog, byl prvním a zároveň posledním vědcem na Měsíci. Účastník závěrečné výpravy Apolla je znám jako držitel rekordu v délce jízdy lunárním vozítkem, s nímž urazil na jeden zátah 35 kilometrů. Proslavil se i tím, že objevil nový způsob pohybu po Měsíci, připomínající běh na lyžích. V San Franciscu na únorové konferenci Americké asociace pro pokrok ve vědě (AAAS) byl však především jako obhájce snu o pozoruhodném pokladu, který vesmírný souputník Země může ukrývat.
Vzorek měsíční půdy číslo 75501 odebral Schmitt z okraje kráteru Camelot 13. prosince 1972. Nechal jej z lopatky sklouznout do teflonového sáčku, který uzavřel a připravil na cestu zpět na Zemi. O řadu let později, v roce 1985, se v „kameni z Měsíce“ našlo cosi překvapujícího: zajímavá forma helia, lehkého prvku, kterým se plní dětské balonky na poutích. Izotop označovaný jako helium-3 byl objeven také v materiálu, který získala už první expedice vedená Neilem Armstrongem.
Helium-3 se na Zemi prakticky nevyskytuje. Přitom by se údajně mohlo stát nadějným „palivem“ pro budoucí reaktory fungující na principu termojaderné syntézy, takzvané fúze. Schmitt se domnívá, že by Spojené…

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin: