V konferenčním sále hotelu Hilton v San Franciscu se hlouček novinářů tísní kolem prošedivělého pána v brýlích. Je to americký astronaut Harrison Schmitt, jeden z mužů, kteří chodili po měsíčním povrchu.

Schmitt, původní profesí geolog, byl prvním a zároveň posledním vědcem na Měsíci. Účastník závěrečné výpravy Apolla je znám jako držitel rekordu v délce jízdy lunárním vozítkem, s nímž urazil na jeden zátah 35 kilometrů. Proslavil se i tím, že objevil nový způsob pohybu po Měsíci, připomínající běh na lyžích. V San Franciscu na únorové konferenci Americké asociace pro pokrok ve vědě (AAAS) byl však především jako obhájce snu o pozoruhodném pokladu, který vesmírný souputník Země může ukrývat.

Vzorek měsíční půdy číslo 75501 odebral Schmitt z okraje kráteru Camelot 13. prosince 1972. Nechal jej z lopatky sklouznout do teflonového sáčku, který uzavřel a připravil na cestu zpět na Zemi. O řadu let později, v roce 1985, se v „kameni z Měsíce“ našlo cosi překvapujícího: zajímavá forma helia, lehkého prvku, kterým se plní dětské balonky na poutích. Izotop označovaný jako helium-3 byl objeven také v materiálu, který získala už první expedice vedená Neilem Armstrongem.

Helium-3 se na Zemi prakticky nevyskytuje. Přitom by se údajně mohlo stát nadějným „palivem“ pro budoucí reaktory fungující na principu termojaderné syntézy, takzvané fúze. Schmitt se domnívá, že by Spojené…