Nenašli jste, co hledáte?
Napište na [email protected].
Případ Michala Ernata, který na internetu sháněl vraha své ženy a vyfasoval za to nedávno jedenáct let za mřížemi, svědčí o tom, že světovou síť lze využít opravdu k ledasčemu.
Nemoc šílených krav, známá též pod zkratkou BSE, ani její obdoba postihující člověka se už neobjevují na titulních stránkách novin. Neznamená to ale, že se kolem prionů, mikroskopických původců těchto chorob, nic neděje. Právě naopak.
Přemýšleli jste někdy o tom, kolik místa zabere dvacet milionů lýkožroutů?
Právě tolik jich prý v Tatrách vysypali z jednoho feromonového lapače.
Co mají společného holubí trus, havárie raketoplánu Challenger a nenápadný muž na pódiu pražského Kongresového centra? Odpověď je jednoduchá: souvisejí s Nobelovou cenou za fyziku.
Jsou tři. Jsou to sestry. A všechny jsou od narození slepé. Hrají a zpívají tradiční brazilskou hudbu nejen na zaprášených ulicích a před kostelními vraty severovýchodu, ale také na slavných hudebních festivalech, hudbu pro ně skládá i současný ministr kultury Gilberto Gil.
Za necelé dva měsíce bude vyhlášen letošní vítěz Turner Prize. Favorit štědře honorované soutěže (25 tisíc liber pro laureáta, po 5 tisících pro finalisty) pro výtvarníky žijící v Británii je nejistý.
Vychází vzpomínková kniha Josefa Vondrušky: Chlastej a modli se.
Moimir Papalescu & The Nihilists na novém albu Lewis Neptune dotáhli k dokonalosti svoji vizi dekadentní taneční hudby čerpající z retra přelomu 70. a 80. let. Pod perfektně zvládnutými stylovými fúzemi a blýskavou image ale na povrch vystupují klišé rock‘n‘rollových odrhovaček.
Evropský film je v Hollywoodu synonymem pro styl, který nedokáže komunikovat s masovým publikem. A majitelé kin všude na světě potvrzují, že evropský film skoro nikoho nezajímá.
Současná kniha s lakonickým názvem Koudelka vyšla nákladem 18 tisíc výtisků, má sedm nakladatelů, sedm jazykových mutací a je první rozsáhlou monografií zahrnující celou autorovu tvorbu.
Televizní tipy pro tento týden.
Ta nejlepší hudba pro tento týden.
Ty nejlepší výstavy pro tento týden.
Ty nejlepší knihy pro tento týden.
Léto letos doznívalo dlouze a přenádherně, až se zdálo, že nikdy neskončí. Člověk se málem těšil na podzimní sychravo a plískanice. Existují prý ostrovy, kde je pořád pětadvacet stupňů, sluníčko a voda ke koupání. Řekl bych, že pro místní to musí být trochu otrava.
Kulturní tip pro tento týden.
Dvě zprávy přicházejí z Korejského poloostrova. Favoritem nadcházející volby generálního tajemníka OSN je soulský ministr zahraničí Pan Ki-mun. Aby i totalitní Pchjongjang ukázal, že se s ním musí počítat, 3. října oznámil, že provede pokusný atomový výbuch.
Maďarské vládní strany dopadly v obecních volbách jak sedláci u Chlumce. Ale Orbánova opozice je drží svým ultimativním přístupem stále na nohou.
Otevřenost je pevnějším pojivem než stranické barvy. Namísto Gordona Browna se Blairovým dědicem klidně může stát „konzervativní“ David Cameron.
Rusko si našlo po Čečenech nového nepřítele, Gruzíny. Začal hon na lidi.
Na palestinských územích se bojuje a počítají se mrtví. Nejde o odvetné akce Izraele za útoky na civilisty či vojáky, nýbrž o boje mezi Hamásem a Fatahem.
Stále více narážíme na střet euroamerické civilizace a islámu. Každé silnější slovo na adresu muslimů vyvolává velké vášně, proto je na místě otázka, jestli máme islám vůbec kritizovat.
V deset let starém Respektu na první pohled zaujme článek Martina Kontry Proti diktatuře Asiatů, který referuje o narůstající hysterické obavě z Vietnamců v Česku. A to dokonce i mezi vědci.
Podle oficiálních čísel posílá česká vláda do chudých zemí nejvíc peněz z nových členů EU, vše ale komplikuje zdejší organizační talent.
„Rozpočet už nebude populistickým nástrojem politického chlácholení voličů, hospodaření státu bude průhledné a jasně kontrolovatelné, skončí rychlé tempo zadlužování,“ slibovala ODS. Stačil měsíc ve vládě a – vše je jinak.
Sláva evropského centra levné prostituce ale hasne. Pikantní je, že na tom nemá podíl změna legislativy, ráznost a odvaha politiků či snad náhlá kajícnost hříšníků. Ne, děje se to vlastně samovolně.
Jihočeští nemocniční doktoři, ředitelé a jejich náměstci se vzbouřili. Vadí jim zveřejnění kvality práce jednotlivých nemocnic.
Povstalci si nepřáli „pustit ven“ výsledky své práce. A nechtěli zveřejnit ani samotný fakt, že si to nepřejí. Zákonitě se nabízí otázka – jak ze zveřejněných údajů těží pacienti.
Vláda ODS po krátké parlamentní debatě nezískala důvěru a je zralá na odchod. Teď se ČSSD chystá ke zteči. V jaké je přitom kondici?
Síla zvyku mě probouzí před šestou. Tiše ležím a doufám, že pětiletá Káča ještě chvíli vydrží. Za chvíli se vychumelí, tiše se obléká a odchází z pokoje. Přes tepláky si natáhla růžovou sukni a tak raději předstírám, že ještě spím.
Staneme se součástí Schengenské dohody, tedy skutečné Evropy bez hranic, už za rok nebo až v roce 2009? To dnes nikdo neví a pátraní po důvodech je dost smutné.
Předsedy soudů, od okresních až po Nejvyšší soud, není možné odvolat. Je to důsledek červencového nálezu Ústavního soudu. Soudní moc nesmí být totiž nijak omezována mocí výkonnou - tak je to správně.
Jenže neodvolatelnost soudců je také nepřijatelná.
Gemütlichkeit (útulnost, dobrosrdečnost), to je klíčový výraz k Rakousku. Co to znamená v politické praxi? Velká koalice, sociální partnerství, nám dobře známý model „musíme si pomáhat“.
Kdo nese vinu na současné krizi? Tradičně jedna z nejoblíbenějších otázek politického souboje. V Česku se tato otázka momentálně vztahuje především k neschopnosti politiků shodnout se na nové vládě.
Podezřelých je přitom samozřejmě mnoho: mocichtivý Paroubek, arogantní Topolánek, oportunističtí lidovci – skutečně máme na výběr. Poměrně málo se ve veřejnosti ale mluví o jednom viníku, který ve značné míře také přispívá k tomu, že se sestavování vlády změnilo v nepotěšující nekonečný příběh. Tím viníkem je česká ústava.
Při vytváření vlády má nezvykle velkou váhu český prezident.
Každá vláda si na svém konci zaslouží zhodnocení, ale analyzovat práci kabinetu Mirka Topolánka je velmi těžké, protože jeho život byl kratší než vylíhnutí motýla z larvy.
Nevíme přesně, kdo to byl. Jisté je, že za druhé světové války žena známá pod touto přezdívkou anglicky šířila z tokijského rádia japonskou propagandu.