Dnes, v pondělí, je tomu právě 62 let ode dne, co byla v Norsku ustavena vláda Vidkuna Quislinga. Jméno muže, který vedl tento severský stát po vojenské porážce Německem a z milosti nacistických okupantů až do května 1945, se stalo v celosvětovém povědomí synonymem veškerých zrádců a kolaborantů. Čím to? Proč zrovna Quisling, ustavený 2. února 1942 do čela vlády čtyřmilionového státu, získal tento primát? Odpověď není zcela jednoznačná. Zemí s podobným osudem jako Norsko bylo více, ale osudy jejich spolupráce s hitlerovci se lišily.
Protektorát Čechy a Morava, ač nebyl vojensky poražen, měl svého Háchu. Nicméně první premiér tohoto útvaru generál Eliáš byl v kontaktu s Benešovým exilem, a proto byl také po nástupu Heydricha popraven. Francie měla po vojenské porážce svého Pétaina. Nicméně ani on nebyl vášnivý nacista, což dokládají například peripetie generála Girauda. Dánsko sice poraženo bylo, nicméně panovnická rodina zůstala v Kodani, aby alespoň trochu zmírnila nacistické běsnění, a dodnes je v paměti, jak si král Kristián demonstrativně připjal žlutou Davidovu hvězdu. Jenže Norsko to „dostalo sežrat“ se vším všudy a král Hakon s rodinou se uchýlil do londýnského exilu. Vidkun Quisling byl tedy de facto na špici kolaborantské hierarchie.
Jeho osudy nápadně připomínají jiné, jemu podobné typy, například Mussoliniho, tedy lidi, kteří prodělali názorový veletoč z levice na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
