2003/18

Do víru života Evropské unie se začínají vrhat čeští ministři, poslanci a úředníci. V Evropském parlamentu příští týden zasedne čtyřiadvacet zdejších zákonodárců a poprvé se „téměř naostro“ účastní jeho chodu. To samé čeká i ministry. Cyril Svoboda se už tento týden setká se svými kolegy z EU a ostatních kandidátských zemí. Pravomoci čekatelů budou sice do oficiálního vstupu příští rok omezené, přesto jich je dost na to, aby od této chvíle mohla budoucnost Evropy ovlivňovat i česká reprezentace.

Termínem „čínský syndrom“ se mezi jadernými fyziky označuje nukleární havárie nejvyššího stupně, totiž tavení samotného reaktoru. K přesně takové havárii došlo 26. dubna 1986 v ukrajinském Černobylu. Černobylská tragédie měla dalekosáhlé důsledky a předznamenala kolaps celého sovětského režimu. Po sedmnácti letech jsme svědky podobného syndromu, tentokrát v Číně samotné.

Německo, třetí největší ekonomika planety, má potíže. V zemi roste nezaměstnanost, hospodářství ztrácí výkon a pokusy obrátit klesající křivky správným směrem krachují. Také východ je dvanáct a půl let po svém připojení ke spolkové republice na hony vzdálený „kvetoucí krajině“, slibované kdysi kancléřem a hlavním režisérem sjednocení Helmutem Kohlem. Německo marně hledá bezbolestné způsoby, jak obyvatele tamějších krajů – dnes zaplavených dotacemi a prošpikovaných infokabely, dálnicemi a všemožnou představitelnou „infrastrukturou“ – přimět k tomu, aby se o sebe postarali bez pomoci státu. Proč každý pátý z nich sedí bez práce doma na dávkách? Chvění v evropské mocnosti může zatřást i sousedním Českem.