Symbolicky, 21. srpna, odstartovala na Slovensku oficiální volební kampaň. Většina stran ovšem vytáhla do boje za voliči už před měsíci. Zbývající čtyři týdny před hlasováním, plné televizních reklam, kulatých stolů a mítinků, nejspíše složení volebního guláše nijak zásadně neovlivní. Karty se míchaly dříve a na stůl byly už vyneseny, takže u uren se budou pouze sčítat trumfy.
Mýtus se rozplynul
Posledním člověkem, který výrazně promluvil do rozdané partie, byl začátkem července Ivan Gašparovič. Věčně druhý muž Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) a v letech 1992 až 1998 předseda parlamentu neunesl, že ho všemocný šéf strany Vladimír Mečiar svými tradičně nedemokratickými machinacemi vyřadil z kandidátky. Týden před jejich uzávěrkou se Gašparovič rozhodl jít do voleb na vlastní pěst a spolu s dalšími vyřazenými založil novou partaj. K obecnému úžasu stihl sehnat potřebných deset tisíc podpisů. Na úřadech zaregistroval stranu s názvem Hnutí za demokracii (HZD). Druhý šok, zejména analytikům a komentátorům, připravil Gašparovič začátkem srpna. Nikdo nepředpokládal, že by mohl semknuté voličské základně HZDS nějak uškodit. Ale jeho nové hnutí se v průzkumech usadilo nad pětiprocentní hranicí pro vstup do parlamentu. Razantní nástup se prolnul s propadem HZDS, doposud absolutního favorita. Z úrovně 24 až 27 % preferencí v různých průzkumech se sesunulo na laťku kolem 18 až 20 %. Gašparovič tak vymýtil jeden mýtus, který pravil, že Mečiar sice nové…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
