Nekončící cesta na dno obrazu
Vstup Mikuláše Medka (1926–1974) na naši kulturní scénu vyvolal ve druhé polovině 60. let široce sdílený pocit, který by se dal charakterizovat například rozlišením doby „předmedkovské a pomedkovské“. Vyjádřil ho v roce 1970 ve své medkovské monografii i výtvarný teoretik Bohumír Mráz, když napsal: „Rozšířilo se přesvědčení, že v Medkovi vyrostla v našem malířství osobnost, k níž lze jen stěží najít obdobu v české literatuře nebo hudbě.“ Byl to skutečně jen pocit, zdaleka ne artikulovaný kritický názor nebo dokonce nová estetika, vyvolal ale otřes. Mnohé ze soudobé umělecké tvorby v konfrontaci s tímto novým etalonem splasklo, zešedlo, zjalovělo. Malíř Mikuláš Medek otevíral nové porozumění životu a vztahu umění a života. Jeho současná retrospektivní výstava v pražské galerii Rudolfinum nabízí příležitost s odstupem více než tří desetiletí tento existenciální zvrat dekomponovat na pojmenovatelné motivy.
Hustota sdělení
Pieter Breughel nebo Hieronymus Bosch patří k vzácným malířům, kteří dokáží pokrýt celý obraz vzrušujícími sděleními. Tato sdělení mají povahu příběhů a symbolů. V jednom obraze jako bychom dostávali naráz celou galerii. Mikuláši Medkovi se dařilo něco podobného, ale svým způsobem mnohem obtížnějšího: činil tak na poli nezobrazující (nefigurativní) malby. Medek v každém svém obraze odevzdával neskonale víc práce než jiní malíři. Jak tohoto účinku dosahoval? Používal barvy takovým způsobem, že tím otevíral přístup k jakési hlubinné…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
