Jaká je trvanlivost mediálních skandálů? Těžko říci. Měsíc staré potíže německého ministra zahraničí Joschky Fischera s jeho vlastní revolucionářskou minulostí například již z českých i německých médií dávno zmizely, nicméně německou veřejnost zaměstnávají dodnes. Výsledkem jsou nadmíru zajímavé souvislosti.Od doby, kdy němečtí „osmašedesátníci“ vyměnili třídní boj za pouliční, uplynulo třicet let. Na rozdíl od českých osmašedesátníků a jejich socialismu s lidskou tváří byla ovšem nejedna tvář v Německu zahalena (ať už z důvodů ochrany před dotěrnými policejními fotografy, nebo ještě dotěrnějšími policejními obušky). A právě zahalené tváře posloužily před pár týdny jako záminka k obnovení bitvy mezi bývalými rebely a současnými yuppies ze „Springerova deníku“ Bild Zeitung. Tentokrát ovšem útočí bulvár: jedna ze zahalených tváří, tvář pouličního bojovníka kopajícího do policisty, patřila jak známo Joschkovi Fischerovi. A to si yuppies nemohli nechat ujít.Sám Fischer se v parlamentu za svoje někdejší působení omluvil. Odmítá je však vytrhovat z dobového kontextu. Sedmdesátá léta byla dobou vrcholícího politického terorismu, ale též nemilosrdné státní represe. Zůstat neutrální vyžadovalo buďto značné sebezapření, nebo notnou dávku ignorance. V tomto duchu Fischera v televizních debatách doplňovali i další historicky podobně úspěšní osmašedesátníci. Namátkou lze jmenovat Fischerova spolubojovníka Daniela Cohn-Bendita, dnes poslance Evropského parlamentu, či spolkové…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
