Co může k výtvarnému dílu dodat doprovodný text? Bez nároku na vyčerpávající odpověď můžeme říct, že záleží na historickém kontextu jeho vzniku a na osobnosti tvůrce. Jemné lidské emoce cítíme mimo konkrétní čas a prostor, ale u autorů pevně spjatých s dobou a společenskou situací je jistě užitečné souvislosti znát. Pro člověka, který nikdy neviděl hollywoodský film a nezná reklamu, se zkrátka dílo Andy Warhola stává těžko srozumitelnou šifrou. Nutkavá úvodní otázka spojuje dvě aktuální významné výstavy - American Art v Rudolfinu a velkoformátové krajiny floridského fotografa Clyda Butchera ve Veletržním paláci. Kdy je dobré věci vysvětlovat a kdy je vhodné zůstat zticha? Důvodů těšit se do Rudolfina bylo hned několik. Reklamní kampaň slibovala jedinečnou ukázku současného amerického umění, zastoupeného hned třinácti výtvarníky. Celou kolekci do pražského Rudolfina zapůjčila sběratelka z Mnichova a výstava tak měla dokládat i důležitost soukromého sběratelství v uměleckém světě. Důvěřivý návštěvník ale z americké kolekce odchází se zmatkem v hlavě: tvůrci sice podle očekávání hojně používají videoinstalace, slepují k sobě nalezené plyšové hračky, natírají staré sedací soupravy a vystavují vlastní zástěry či kresbičky připomínající vytržené listy ze školních sešitů, ale v koktejlu třinácti jmen je obtížné porozumět i jednotlivým umělcům, natož výstavě jako celku. Žádný doprovodný text, který by osvětlil, co se v těžko přehledném světě amerického umění posledních dvaceti…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
