Začátkem devadesátých let byl Vietnam považován za probouzejícího se „asijského tygra“. Země s počtem obyvatel blížícím se sjednocenému Německu (přibližně 79 milionů), levnou a přitom relativně vzdělanou pracovní silou (gramotnost 88 procent) a nastartovanými reformami nabízela mnoho důvodů pro nadějná očekávání. Výsledek se ale od slibných vyhlídek poněkud liší. Ve velkých městech se objevily luxusní hotely a v ulicích se platí dolary stejně jako vietnamskými dongy, „tygr“ ale jako by ztrácel dech. Ve státním aparátu dál bují byrokracie a korupce, které odrazují zahraniční investory. Častým obrázkem jsou protivládní protesty. O to více pozornosti je upíráno k novému vůdci vládnoucí komunistické strany a tedy vedle prezidenta a premiéra i jednomu z nejmocnějších mužů země, Nong Duc Manhovi. Do čela strany byl zvolen před několika týdny.
Ho Či Minovy děti
Výměna v partajním čele byla zajímavá už proto, že Nong Duc Manh je údajně nemanželským synem zakladatele komunistického Vietnamu Ho Či Mina. Nový komunistický vůdce tyto spekulace nepotvrdil ani nevyvrátil. Na otázky odpovídá obecnými frázemi jako „rodiče mi umřeli, když jsem byl ještě hodně malý“ anebo „my všichni jsme Ho Či Minovy děti“. Více než jeho rodokmen je důležité, co nového tento muž přináší. V očích Západu působí jako člověk, který by mohl rozhýbat zkostnatělý vládnoucí systém. Už během svého působení v čele Národního shromáždění předvedl, že na to má. Vietnamcům nabídl do té doby…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
