VRespektu č. 48/2000 se Miroslav Singer pustil do polemiky o povaze informačních technologií. Chtěl asi některé otázky uvést na pravou míru. Při hledání cesty z bludiště ale sám zabloudil. Svým textem diskusi o „nové ekonomice“ spíše jen dál zamotal, a řekl si tak o reakci. Ta nemusí být v tomto případě marná, protože Singerův text představuje hezký řez průměrnou úrovní domácí diskuse o tomto pojmu a dá se na něm ukázat i něco obecnějšího.
Noviny, ropa, film
Miroslav Singer v textu předvádí zajímavou ukázku vyvrácení sebe sama: nejprve se postaví za tezi, že informační technologie (IT) nemění úlohu státu ani trhu, a vzápětí říká, že příklad Microsoftu ukazuje na „zvyšující se ekonomický význam státních zásahů směřujících k ochraně volné soutěže“. Tuto větu si nelze vysvětlit jinak, než že v době IT vyžaduje trh přísnější antimonopolní politiku (tedy změněnou úlohu státu). Snad proto, aby nám trh „nezplaněl“ a příliš se nám nemonopolizoval. K podpoře tohoto sporného tvrzení používá některá již stokrát vyluhovaná tzv. specifika „nové ekonomiky“, která ji mají odlišit od všeho, co jsme dosud znali. Jedním takovým rysem má být, že informační zboží má vysoké fixní náklady, zato téměř nulové náklady reprodukce. To ale není žádné specifikum informací nabízených na internetu. Totéž platí i pro výrobu filmů nebo novin. I zde se nejprve musejí zaplatit obrovské fixní náklady na štáb či…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
