Jak pacifikovat rasisty a neonacisty? O tom se debatuje stále intenzivněji v dnešním Německu. Ne snad, že by šlo o jev v Evropě nevídaný a v Německu bezprecedentní. Naopak. První azylantské domovy byly spektakulárně vypáleny již počátkem 90. let. Města jako Hoyerswerda či Rostock získala na neblahé proslulosti a němečtí představitelé bez ohledu na stranické barvy hovořili o vážném poškození dobrého jména německé demokracie v zahraničí. Tato rétorika má nyní skončit.
S nulovou tolerancí
Poté, co se akční radius neonacistů rozšířil z východu na západ (mezi nejnovější místa útoků patří mj. Ludwigshafen a Bodamské jezero), z azylantských domovů na synagogy (Lübeck) a z cizinců s jinou barvou pleti na bezdomovce a punkery, ztrácejí němečtí politici vedle trpělivosti i porozumění pro složité sociální poměry pachatelů. Wolfgang Thierse (SPD), šéf Spolkového sněmu a jeden z nejodhodlanějších bojovníků proti pravicovému extremismu, donedávna viděl nejúčinnější postup v „opatřeních k potlačení masové nezaměstnanosti“. Nyní říká tentýž Thierse, že je naprosto nesnesitelné, aby se v Německu etablovaly oblasti, při jejichž návštěvě by určité společenské skupiny, uprchlíci, Židé, přistěhovalci, bezdomovci nebo anarchisté, podstupovaly nekalkulovatelné riziko. Důvody nehrají roli. Německá média jdou v kritice „citlivého přístupu“ k radikálům ještě dále. List Süddeutsche Zeitung volá po nulové toleranci vůči každému, kdo je ochoten plodit násilí, odmítá vnímat…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
