Ti, kdo donedávna skuhrali, že prezidentská kampaň v Polsku je nudná, se mohou uklidnit. Bývalý prezident Lech Walesa i úřadující hlava státu Aleksander Kwasniewski totiž narazili na vážné problémy, když požádali o dokument potvrzující pravdivost jejich lustračních prohlášení. Teď ještě nelze předvídat, jak se lustrační potíže obou kandidátů odrazí na výsledku říjnových voleb. Zajímavější je však jiná věc, a ta je jistá: vnímání minulosti, souvislost mezi minulostí a současnou politikou, se staly jedním ze základních kritérií polského veřejného života.
Lustrace po polsku
V Polsku není práce v komunistické politické policii anebo spolupráce s ní považována za zločin. Takové stigma předem nediskvalifikuje ani uchazeče o jakoukoli funkci. Lustrační zákon z roku 1997 pouze stanoví, že osoby zastávající zákonem vymezené veřejné funkce musí předložit prohlášení „o práci či službě v orgánech státní bezpečnosti nebo o spolupráci s nimi v období od 22. července 1944 do 10. května 1990“ (data označují ustavení polské komunistické vlády a den zrušení Bezpečnostní služby, SB, obdoby české StB). Pouze v případě, že Lustrační soud, který tvoří soudcové Odvolacího soudu ve Varšavě, dojde k závěru, že je zmíněné prohlášení v rozporu se skutečností, ztrácí osoba, která je podala, pro křivou přísahu na 10 let možnost zastávat veřejné funkce vymezené zákonem. Takto konstruovaný lustrační zákon po letech čekání konečně vstoupil v platnost. Získal dokonce podporu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 62 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
