Bafnul jsem Rolleiflex
Místo v historii české fotografie má Zdeněk Tmej (1920) zajištěno především unikátním souborem z totálního nasazení. Tmej byl ovšem několik desetiletí předním uměleckým fotografem specializujícím se na divadlo a tanec, experimentátorem a svéráznou osobností, která - řečeno pateticky s Věrou Chytilovou - poznala „vzlety a pády“.
Od září roku 1942 jste byl „totálně nasazen“ v Braslau, v dnešní Wroclawi, kde jste pořídil svou slavnou fotosérii. Čemu se totální nasazení víc podobalo, vojně, nebo kriminálu?
Ani jednomu nebo druhýmu. Bylo to úplně zvláštní. Já jsem si z toho moc nedělal, byl jsem mladej kluk, tak jsem to bral spíš jako dobrodružství, skoro srandu. A protože jsem měl praxi z Melantrichu od fotografa Karla Hájka, tak jsem tam jel s aparátama už s tím, že budu fotit. To jsem věděl hned od začátku. Bydleli jsme v sále bývalé hospody, ale noblesní, se secesním interiérem. Když jsem to uviděl, tak jsem si jen pomyslel, hochu ty máš štěstí, oni tě přivezli rovnou do ateliéru.
U jaké práce jste byl nasazen?
To byla skoro recese. Nejdřív jsem sice pobíjel pražce, ale pak, když lagerführer zjistil, že umím německy, tak jsem dělal nosiče zavazadel.
Mohli jste chodit do města? Hlídali vás Němci?
Kdepák. O nás se moc nestarali, měli dost svých starostí. Takže do města jsme mohli chodit, jak jsme chtěli, do kina, do restaurací, všechno. Jediné, co po nás chtěli, bylo, abysme chodili do práce. Pak nám dali pokoj. No pak…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
