Vítězství Čchen Šuej-piena, kandidáta opoziční Demokratické pokrokové strany, v prezidentských volbách na Tchaj-wanu završilo fenomenální demokratický proces v této zemi, zahájený zrušením stanného práva v roce 1987. Po prvních svobodných prezidentských volbách v roce 1996 absolvuje Tchaj-wan v těchto dnech další rigorózní zkoušku z politické dospělosti, demokratický transfer moci z vládní na opoziční stranu. Tento karneval demokracie působí bolení hlavy nejen čínským komunistům na druhé straně Tchajwanské úžiny, ale i americkým politikům ve Washingtonu.
Problém…
„Tchajwanský problém“ je jedním z paradoxů studené války, dále zkomplikovaný machiavelistickými manévry Richarda Nixona a Henryho Kissingera z počátku 70. let. V pevninské Číně je diktum „jedné Číny“, jejíž je Tchaj-wan „neoddělitelnou součástí“, úhelným kamenem imperiálního pohledu na svět, který dnešní komunističtí vládci zdědili od svých dynastických předchůdců. Cílevědomou propagandou se toto diktum podařilo vštípit i značné části čínské veřejnosti, zmítané dnes patrně nejsilnější vlnou proticizineckých a nacionalistických nálad od konce Kulturní revoluce. Kulturní jednota Číny je přitom emocionálním tématem i pro řadu lidí na Tchaj-wanu; samozřejmě především těch, kteří sem přišli s Čankajškem po prohrané občanské válce z čínské pevniny.Těchto „pevninských“ Číňanů je ovšem na Tchaj-wanu i s rodinami pouhých 15 %. Většina Tchajwanců jsou potomci dávných přistěhovalců a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
