Dánskou „chartu filmové čistoty“ Dogma 95 donedávna zastupoval pouze film Idioti Larse von Triera, představený také na loňském festivalu v Karlových Varech. Do běžné distribuce nyní vstoupila díla dalších dvou ze čtyř signatářů. Oba filmy, Rodinná oslava Thomase Vintenberga a Mifune Sorena Kragh-Jacobsena, sice jasně předčí mimořádně špatné Idioty, přesto však potvrzují, že Dogma 95 je zatím přitažlivější na papíře. Na plátně je zajímavé hlavně technikou kopírování z videozáznamu na filmový formát.
Boj se stativem
Jádrem problému je bezpochyby nová podoba starého střetu evropské ideologie a americké ekonomie. Tvůrčí omezení, definovaná pravidly Dogmatu, odpovídají ekonomickým omezením jednoho z malých národních trhů, který je nesouměřitelný s celosvětovým hollywoodským trhem filmů. Dogma je pokusem využít národního jazyka a filmu jako strategie namířené proti „globalizaci“. Výslovně nařízené vepsání filmu do režisérova sociálního prostředí a zákaz žánrových snímků jsou dvěma zbraněmi „lokalizace“, promítnutými skrze slib chudoby do předepsaných omezení technických. Je přitom zcela lhostejné, bereme-li literu Dogmatu vážně, nebo nevážně, jak to ostatně činí sám Lars von Trier, jehož nový, právě natáčený film má ostatně rozpočet odpovídající půlmiliardě českých korun. Důležité je hlavně to, že Dogma zatím svých omezení neumí využít.Po stránce formální máme co činit především s užíváním kamery v ruce a s kontaktním zvukem. Kamera se v Rodinné…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
