Islámské hnutí Tálibán ovládlo Afghánistán. V Turecku byla zakázána islámská strana, donedávna ještě vládnoucí. V Jordánsku islamisté bojkotovali volby. V Egyptě zmasakrovali islámští teroristé západní turisty, v Alžírsku pak vlastní spoluobčany. S takovými zprávami se setkává divák televize každou chvíli. Přitom však nemá jasno, jaký je rozdíl mezi islámem, islamismem a islámským extremismem. Nezná ani rozdíly v přístupu jednotlivých blízkovýchodní států k politickému islamismu a jeho extremistickým odnožím. Podívejme se na tuto otázku blíže.
Vyloučit, či začlenit
Napříč různě odstíněnými politickými systémy na Blízkém východě existují organizované proudy, které vyhlašují za svůj politický program nastolení islámského řádu. Zvolme pro ně z rozkolísané terminologické nabídky označení islamisté. Příčiny rozmachu těchto hnutí hledají analytici v zhroucení dřívějších nacionalistických a socialistických projektů, v oživené religiozitě postmoderní doby, v úsilí dovršit dekolonizaci v kulturním plánu, v potřebě legitimizovat státní moc vůči vlastnímu obyvatelstvu i navenek, ve snaze podporované kdysi Saúdskou Arábií a Pákistánem a jejich prostřednictvím i USA ustavit pádnou sílu proti marxistické opozici, v bídě vykořeněných přistěhovalců do měst i frustrované mládeže, středních vrstev a intelektuálů, kteří nenalézají důstojné uplatnění atd. Je ovšem nutné pečlivě rozlišovat oživení islámu, které se týká i jeho hlavního proudu, od politického islámu …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
