V době, kdy se nad povolebně ztichlou, tropickými vedry rozpálenou zemí stahují mračna majetkových přiznání, šmejdění v soukromých bankovních účtech a omezení práva obviněného na obhajobu, mohl občan se zatajeným dechem tušit hru o nového policejního prezidenta. Šeptaná jména adeptů většinou nepotěšila. Jan Šula, který před lety řídil „ekonomickou kontrarozvědku“, z policie přeskočil rovnou do politiky, a když v ní neuspěl, měl by se vrátit zase do policie. Ladislav Varga, profesionál, vyznamenaný za statečnost při loňských povodních, pak ale ošklivě proslavený tím, že si coby policejní ředitel nechal fotbalovým klubem zaplatit výlet na Maltu. Josef Doucha, blízký někdejšímu autorovi bombového atentátu na Radio Svobodná Evropa Pavlu Minaříkovi a nyní pracující v advokátní kanceláři specializované na zastupování firem vlastněných lidmi ze solomonské mafie. Nakonec však ministr vnitra Václav Grulich sáhl po plukovníku Jiřím Kolářovi. Jaká je to změna?
Moji kluci a nedostatečný odstup
Každopádně se dá tvrdit, že měl Grulich nečekaně šťastnou ruku. Vybral člověka nekonfliktního, který je natolik kvalitním odborníkem na trestní právo, že pracuje v mezirezortní komisi pro rekodifikaci trestněprávních norem. Jako jeden z mála krajských ředitelů využil před dvěma roky možnosti přesouvat volná policejní místa tam, kde je největší kriminalita, a vyplatilo se mu to. Jeho lidé díky této nové taktice objasnili podstatně víc trestných činů. Znamená to, že…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
