Nevadí počet, ale úroveň
Pan Petr Holub váhá, zda jsem „úplný blázen“, anebo zda chci tuto zemi vrátit do komunistických časů (Respekt č. 24/98). Na tuto sugestivní otázku nemám odpověď. Možná by však stačilo rozplést pár věcí, které pan Holub spletl dohromady, a dodat k nim několik skutečností, které mu unikly. Na zmíněné dilema ať si pak odpoví laskavý čtenář Respektu sám.1. Redukce škol je nutná prostě proto, že do škol ročně přichází o třetinu dětí méně (120 místo 180 tisíc ročně). Začali s ní už moji předchůdci pod názvem „optimalizace sítě“ a týká se všech druhů škol včetně učňovských. Platit provoz poloprázdných budov je mrhání prostředky, které velmi chybějí jinde. Redukce ovšem nemůže být plošná a mechanická: chceme pokud možno udržet vesnické malotřídky, musíme brát ohled na dopravní dostupnost a nesmíme dopustit, aby pro nedostatek žáků zanikly školy, které budeme brzy určitě potřebovat. Taková rozhodnutí se proto nedají dělat centrálně z Prahy, ale jednotlivá řešení musí hledat okresy a (budoucí) kraje - školské úřady, samospráva, úřady práce.2. Co mi skutečně vadí, to vůbec není počet, nýbrž úroveň našich maturantů. V České republice dnes maturují skoro dvě třetiny dětí, ovšem v mezinárodním srovnání TIMSS se naši maturanti umístili podprůměrně. Absolventi pátých a osmých tříd patřili naproti tomu k nejlepším. To neznamená, že by naše děti mezitím zhlouply…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
