Čisté ruce v šedé zóně
Hlavním důvodem, proč Albert Einstein upozornil roku 1939 prezidenta Roosvelta na možnost vyrobit atomovou bombu, čímž podnítil její výrobu, byla obava, že ji němečtí fyzici vyvinou pro Hitlera. K nejvýznamnějším z nich patřil Werner Karl Heisenberg (1901–1976), který už ve třiadvaceti letech objevil teorii kvantové mechaniky, o pět let později zformuloval princip neurčitosti a v roce 1932 získal Nobelovu cenu za fyziku. K Einsteinovu rozhodnutí mohlo přispět i to, že Heisenberg, který v létě 1939 krátce přednášel v Chicagu, odmítl nabídku k emigraci, kterou mu tlumočil Enrico Fermi.
Složité mravní dilema, před které postavil vědce nadcházející válečný konflikt, rozebírá Heisenberg podrobně v konfesijní knize Část a celek z počátku sedmdesátých let. Do jisté míry jde o paměti, avšak životní události tu tvoří jen pozadí myšlenkám rozvíjeným v dialozích autora s jeho kolegy. Vedle odborných otázek je jejich předmětem i politika, filozofie a umění. Už na studiích tíhl Heisenberg k zásadním otázkám, které přesahovaly přírodovědu a vzpouzely se experimentálnímu ověření. Později vedl polemiky zejména s pozitivisty, kteří sice přijali jeho popis atomové mechaniky jako fakt, ale subtilnější spekulace o dění ve hmotě odmítali jako nejasné „lyrické“ ozdoby. V závěru života se přikláněl k platonskému pojetí skutečnosti, přičemž vědu chápal jako postupné luštění skrytého „generálního řádu světa“, jehož stopy objevuje biologie například ve struktuře genů a fyzika ve spektru…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
