Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Spolehlivost švihlého lyrika

Jak člověk stárne, uvědomuje si, že má smysl zůstat věrný několika hodnotám. Pro určitý druh především městského publika plní skoro patnáct let roli jedné z kulturně-sociálních konstant Tony Ducháček a jeho Garáž (dnes psáno Garage). Důvody k takové oddanosti by byly poloviční, kdyby šlo pouze o to, že jeho kapela „dobře hraje“, že na její hudbu lze tancovat nebo že Ducháček je sám o sobě pozoruhodný typ. Ducháček je totiž možná především lingvistický fenomén, tvůrce textového světa, vyznačujícího se svébytnou, jaksi elementární lyrikou. Nemá jistě smysl dělat z něj Morgensterna, Brechta ani Majakovského. Úplně stačí, dopřejeme-li mu místo v análech pražské grotesky. Jak napsal Roman Jakobson: hranice poezie jsou pohyblivé jak linie čínských středověkých státních útvarů, a jak básní Vítězslav Nezval: „Mne oslní zahrada uprostřed věty anebo latrina, nezáleží na tom“.

Romaneto U Zpěváčků

Ducháček je případ, který mluví a gestikuluje ve stejném kódu, jako textuje a zpívá. Je to typ, který je „posazen“ do své řeči. Díky tomu jeho texty působí, že mu v hudbě stačí jen jazyk rytmizovat, upravit a zrýmovat do patřičných sloganů. Výsledkem je kombinace žvástu a přesného pojmenování, koláže slangu - nejen toho odposlouchaného, ale jím vymyšleného - a nejrůznější popkulturní inspirace. To vše je násobeno výrazovou originalitou a neotřelostí doplněnou smělým spojováním nespojitelného, jež je často takového druhu, že na to ani po letech nelze zapomenout.…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].