Politické strany prosazují zájmy sociálních tříd - to bylo ještě před půlstoletím jasné. Od té doby se ale sociální hrany značně obrousily a třídní boj patří minulosti. Tradice přesto dodnes západoevropským stranám pomáhají, aby si uchovaly tvář a dokázaly voličům nabídnout zřetelný stranický symbol anebo barvu. V postkomunistických zemích, kde byly společenské rozdíly potlačeny, to mají nově vzniklé strany ještě složitější. Těžko totiž mohou své sociální zázemí opouštět předtím, než nějaké vůbec najdou. Na jakou skupinu voličů se mají ale zaměřit? Jak mohou hájit skupinové zájmy, když není jasné, za koho vlastně hovoří? V prvních a druhých parlamentních volbách po listopadu 1989 se strany zkoumáním svého sociálního zázemí nezdržovaly: stačilo, že jasně vyhlásily svůj názor na demokracii (v roce 1990) nebo ekonomickou transformaci (o dva roky později). Jak ukazují výzkumy, které pro Sociologický ústav Akademie věd pravidelně provádí STEM, podle postojů k demokracii a ekonomické reformě lze od sebe příznivce jednotlivých stran dosud dobře rozlišit. Z podrobného srovnání názorů v letech 1993 a 1996 ale vychází ještě jedna důležitější informace: opět se vynořují kdysi potlačené rozdíly a spolu s nimi se probouzejí i zájmy jednotlivých skupin. Sociální probuzení poznají na volebních výsledcích všechny politické strany.
Zlatá střední cesta
Řada příkladů svědčí, že Češi své sociální role stále více ovládají. Konflikty mezi zájmovými uskupeními -…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
