Smíření 95

Minulé úterý bylo zveřejněno prohlášení sto pěti českých a sudetoněmeckých intelektuálů pod názvem Smíření 95. Odmítavě na ně reagovali všichni naši přední politici i další osobnosti veřejného života. Václav Havel návrh na zahájení jednání české politické reprezentace s představiteli sudetských Němců odmítl se slovy, že „vláda může skutečně jednat jen s vládou“. Premiér v televizi celou věc komentoval: „Jen ať si ti intelektuálové spolu diskutují…“ Výzvu odmítli i Miloš Zeman, Jiří Dientstbier a Miroslav Grebeníček. Komentář Rudého práva přirovnal prohlášení k dopisu 99 pragováků z roku 1968 a Lidové noviny iniciativu odsoudily v úvodníku s názvem Podraz 95. Rektor Karlovy univerzity Karel Malý a předseda Akademie věd Rudolf Zahradník označili prohlášení za „nehorázné“. Přestože prohlášení bylo rozesláno všem českým i německým médiím a výslovně určeno „především české a sudetoněmecké veřejnosti“, nebylo dosud v Česku v plném znění otištěno.

Plné znění prohlášení Smíření 95

V roce 1995 vzpomínáme 50. výročí konce druhé světové války. Tento rok byl zároveň Spojenými národy prohlášen za „Rok tolerance“, rok boje proti nenávisti, intoleranci a násilným skupinovým konfliktům. Chtěli bychom přispět k naplnění tohoto záměru následující iniciativou.Před půlstoletím nařídila tehdejší československá vláda vyhnání více než tří milionů Němců z českých zemí a ze Slovenska. Stalo se tak za souhlasu většiny českého obyvatelstva a se schválením vítězných mocností. Sedm let předtím byla Československá republika okleštěna vnuceným mnichovským diktátem velmocí, což mělo za důsledek její bezbrannost a nakonec ztrátu svobody. Většina sudetských Němců přivítala a podporovala tuto politiku rozdělení. Dvacet let předtím byli tito sudetští Němci rovněž nuceně přičleněni k československému národnímu státu. Ještě dříve předtím, za rakousko-uherské monarchie, ztroskotaly všechny pokusy o česko-německé vyrovnání v rámci českých zemí.To všechno je sice historie, ale nejen historie: pouhou historií se tyto události stanou teprve tehdy, až za nimi obě strany, Češi i sudetští Němci, udělají ve vzájemné shodě definitivní tečku.Během posledních sto padesáti let se Češi a Němci v českých zemích navzájem odcizili tak, že nakonec došlo ke dvojímu rozchodu ve zlém - v roce 1938 a 1945. Otevřené důsledky minulých rozhodnutí otravují ovzduší ve střední Evropě a působí nepříznivě na česko-německé vztahy. Je třeba, aby Češi a sudetští Němci společně nalezli dobrou vůli a podali si ruce na důkaz usmíření a ochoty ke spolupráci v duchu německo-české smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci.Navrhujeme proto neprodleně zahájit jednání mezi českou vládou a politickou reprezentací sudetských Němců. Obsahem těchto jednání by měly být všechny otázky, které aspoň jedna ze stran považuje za otevřené. Za nezbytnou považujeme zejména formulaci společného stanoviska k problematickým rozhodnutím minulosti, jež bude opřeno o všeobecně uznávané normy lidských a občanských práv. Dále navrhujeme, aby se jednání obou politických reprezentací soustředilo na společný program spolupráce mezi Čechy a sudetskými Němci. Tento program by měl zahrnovat umožnění návratu těm vyhnaným, kteří si ho budou přát, za podmínky, že budou mít stejná práva jako ostatní občané ČR. Navrhujeme dále vytvořit společnou česko-německou nadaci se státní účastí za účelem podpory konkrétních projektů v českém pohraničí. A navrhujeme konečně, aby Češi a sudetští Němci společně podporovali rozšíření již existující přeshraniční spolupráce mezi sousedícími oblastmi ČR a SRN, jež by postupně měla nabýt podoby, jakou mají v západní části Evropy již řadu let fungující euroregiony - za respektování zákonného rámce, platného v obou státech.