Uganda po pádu Amina
Občanská válka ve Rwandě prakticky skončila vítězstvím povstalců, ale hlavní problémy teprve přicházejí. Co bude s miliónem uprchlíků? Jak obnovit infrastrukturu ve zpustošené zemi? Je vůbec možné soužití dvou etnik znepřátelených na život a na smrt? Odpověď na tyto otázky zatím patří do oblasti spekulací. Ale mechanismy obnovy afrických států po vládách genocidních režimů - včetně jejich mezí, bariér a nezdarů - lze sledovat na mnoha příkladech. Jedním z nich je právě sousední Uganda.
Aminův pád
V dubnu 1979 byl polní maršál Idi Amin Dada, brutální diktátor vládnoucí osm let Ugandě ve Stalinově stylu, na útěku. Se svojí zdecimovanou armádou utrpěl drtivou porážku v boji s Tanzanskými lidovými obrannými silami (TPDF) a ugandskými partyzány operujícími z Tanzanie. Jeho pád byl jen důsledkem vlastní neuvážené agrese: dne 30. října 1978 vpadl se svými vojsky do výběžku Kagera v severozápadní Tanzanii s odůvodněním, že Kagera je historickou součástí Ugandy. Aminova armáda obsadila dočasně více než 1 200 km2 tanzanského území. Tanzanský prezident Julius Nyerere zahájil ovšem krátce nato masívní protiútok, vyhnal útočníky z Kagera a pronásledoval je přes hranice do Ugandy. Byly to právě tyto tanzanské jednotky, které přinesly do Ugandy nákazu HIV/AIDS, když se jejich příslušníci vymkli kontrole a začali hromadně znásilňovat ugandské ženy. Amin uprchl do exilu v Libyi a později se uchýlil do Saudské Arábie, kde žije dodnes.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
