0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Zahraničí3. 7. 199410 minut

Míč je kulatý

Míč je kulatý

Němečtí konzervativci se ujali vedení nad sociálními demokraty

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Bylo by hrubým zkreslením podsouvat Němcům jako národu, že neumějí prohrávat. Ještě větší nepravdou by však bylo tvrdit, že Němci nechtějí vítězit - mnohdy za každou cenu. Tato domněnka se potvrdila i se zahájením fotbalového šampionátu. V pátek 17. června zápasem Německa proti Bolívii tak začal pro spolkové občany měsíční maratón utrpení a čekání na obhajobu vytoužené trofeje. Že nejde o utrpení ledajaké, dotvrzují často citované výroky z nejrůznějších úst: stříbro se prý nepočítá. Aby se však utrpení alespoň trochu zmírnilo, Vogtsova jedenáctka byla již po hubeném a v žádném případě pohledném 1:0 proti Bolívii pasována na vítěze celé kvalifikační skupiny. Kdyby se ovšem přeci jen přihodilo něco nemilého, jako útěcha poslouží všeobecný konsensus: trenéra Bertiho Vogtse s „šarmem sportovního vozu střední třídy a jazykovým citem mluvícího papouška“ stejně nikdo nemá rád a většina komentátorů nakonec ochotně pochválí toho, kdo momentálně vítězí. Inu, i to je pojetí sportu v demokratickém věku, nebo naopak demokracie ve sportovní éře.

Vlastní gól Kohlových kritiků

Osud trenéra Vogtse je zaklíněn do německé politické kultury hlouběji, než by trochu koketní prolínání politického a sportovního fandovství nechávalo tušit. V posledním tažení kampaně před evropskými volbami se totiž do jeho osoby - jako známého přívržence kancléře Kohla - pustil šéf sociálních demokratů…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc