Svobodni v zájmu Západu
Kuvajt rok a půl po irácké okupaci
Vracím vám svobodný Kuvajt, zněla slova generála Normana Schwarzkopfa adresovaná kuvajtským činitelům, kterými ukončil válku proti Iráku. Jedním ze slibů vítězných spojenců kuvajtskému domácímu odboji bylo nastolení parlamentní demokracie a uspořádání svobodných voleb. Rok a půl po osvobození volby proběhly a byly věru nebývale svobodné: podle kuvajtského volebního zákona se jich smělo zúčastnit celých 13% obyvatel - takzvaní Kuvajťané první třídy. Díky tomu se svět dovídá, že existují ještě nějací Kuvajťané druhé třídy, kteří volit nesmějí, stejně jako všechny Kuvajťanky. Zbytek nevoličů tvoří tisíce obyvatel, kteří jsou i po dvou či třech generacích života v Kuvajtu klasifikováni jako cizinci nebo tzv. bidún čili lidé bez občanství, a tudíž bez občanských práv (v Kuvajtu k takovým právům patří i bezplatné vzdělání či bezplatná zdravotní péče).
Tisíce rozdělených rodin
Domácímu kuvajtskému odboji, jehož aktéři - včetně mnoha statečných žen - riskovali za irácké okupace životy, opadly naděje s návratem uprchlého emíra a jeho příbuzenstva. Vládnoucí rod nastolil stanné právo. Pro tři čtvrtiny obyvatel země, kteří nejsou kuvajtskými občany, to však znamená praktické bezpráví.Během roku stanného práva se počet obyvatel Kuvajtu snížil asi o polovinu. Ti, kteří za irácké okupace odešli a nebyli právoplatnými občany, se již nesměli vrátit a další tisíce uvázly v pohraničních táborech. V…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
