Česko(-)Slovensko není samozřejmostí
Třiasedmdesát let oproti tisícileté odlišnosti
Nacházíme se pravděpodobně krátce před rozpadem československého státu. Lze očekávat, že především v českých zemích se bude hlasitě klást otázka „kdo to zavinil“. Nejčastější odpovědí bude patrně tvrzení, že základním vkladem do této krize byla zdrženlivost až bojácnost české reprezentace.Federální a české polistopadové politice (především v podání prezidenta Havla a premiéra Pitharta) se však zvoleným postupem zřejmě spíš podařilo rozklad federace oddálit; zabránit mu totiž v žádném případě nemohla. O budoucím rozpadu Československa se rozhodlo 17.listopadu 1989, kdy se zhroutil komunistický režim. K pochopení tohoto konstatování, jež bude (asi hlavně uším starší generace) znít kacířsky, je třeba krátkého exkursu do historie česko-slovenských vztahů.Od roku 1918 téměř až do současnosti česká a většinou i slovenská historiografie a publicistika vyzvedávaly pozitivní stránky domněle bohatých česko-slovenských vztahů v minulosti a přičinlivě retušovaly jejich méně přívětivou tvář. Dělo se tak za první republiky i po roce 1948 zjevně z politických důvodů. Odlišný pohled vedený snahou po objektivitě však přináší jiný obrázek. Zjišťuje, že styky Čechů a Slováků před rokem 1918 byly ve srovnání s kontakty Čechů s Němci, resp. Slováků s Maďary, dosti sporadické, že o trvalejším a výrazném vzájemném ovlivňování nelze hovořit. Po roce 1918 pak bylo česko-slovenské soužití v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 27 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
