Ženy se (už) nedají

Šest dělníků sedí za stolem v restauraci a mluví o tom, jak postupuje jejich protestní akce. Pět z nich jsou ženy, stejně jako většina z několika stovek jejich kolegů, kteří v polovině dubna obsadili továrnu na hračky. Navzdory krysám a komárům spí na podlaze, aby majitel nemohl továrnu zavřít, aniž by jim poskytl spravedlivou náhradu. Těch šest u stolu jsou migranti z venkova. Pár z nich má slzy na krajíčku. Všichni jsou rozzlobení a odhodlaní nevzdat se.

V provincii Kuang-tung, odkud pochází téměř 30 procent čínského vývozního zboží, mají ženy obvykle velkou početní převahu nad muži na pracovně náročných výrobních linkách, jako třeba v továrně na hračky ve městě Šen-čen v bezprostředním sousedství Hongkongu. Továrny dávají práci ženám z venkova, protože jsou údajně poslušné, mají hbité prsty a pečlivý přístup k úmorným detailům.

V posledních letech se však pracovní síla v Kuang-tungu změnila. Začal vysychat zdroj levných nekvalifikovaných pracovníků, který se kdysi zdál být bezmezný. Továrníci teď téměř prosí dělnice, aby u nich zůstaly. Ženy, které se přestěhovaly do továrních měst, jsou nyní navíc lépe vzdělané a poučené o svých právech. V továrnách s velkým podílem ruční práce přestává platit stereotyp ženské pasivity.