Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Společnost

Retweetuji, tedy jsem

Rozhovor se zakladatelem twitterového profilu @cvrliky

Cvrliky
Cvrliky

Twitterový profil @cvrliky funguje rok a půl. Za tu dobu si získal přes pět tisíc sledujících, což na zdejší poměry není špatné číslo. Zvláště když zvážíme, že majitel tohoto účtu je retweetuje ostatní.

Proč jste vlastně @cvrliky založil?

Nebylo za tím nic vznešeného. Je to tak rok a půl zpátky, původně jsem chtěl nabrat publikum a účet používat hlavně k propagaci vlastních e-shopů. Pak se to ale nějak posunulo a teď už vůbec neuvažuji o tom, že bych účet zneužíval k reklamě – slouží jen k retweetování.

@cvrliky má „podtitul“ To nej z CZ Twitteru. Jak tweety vybíráte?

Je to absolutně subjektivní výběr – co se mi líbí, to tam je. „Nej“ může být to nejsmutnější, nejlepší, nejtrefnější, nejhumornější nebo cokoli dalšího, nejde jen o to nejlepší.

Znamená to tedy, že tam máte jen toho, kdo se líbí vám…

To jsem si původně myslel taky, ale mám v odběratelích i lidi, co se mnou nesouhlasí, avšak není jich tolik. To, že mi ale někdo napíše, že se mnou nesouhlasí, neznamená, že ho nebudu sledovat i nadále.

Víte o uživatelích něco víc?

Nedělám přímo statistiky nebo tak něco. Je to spíš o tom, co si o lidech pamatuji. Když někdo tweetuje, že jezdí na koni nebo že pije rád víno, tak pak o nich vím tohle. Je to prostě o tom, co o sobě člověk prozradí.

A máte nějaké oblíbené uživatele?

Určitě ano; to se většinou projevuje tím, že je pak retweetuji více než jiné. Ale podle ničeho konkrétního to neurčuji. Když mi někdo mluví z duše, tak je taky u mě sdílenější.

Co je na tom vlastně tak zábavného: vybírat „nej“ tweety a posílat je dál?

Díky většímu publiku mohu třeba přitáhnout pozornost k člověku, který je nějak zajímavý, ale sám má pouze pár desítek odběratelů. Mnohem víc se mi ale líbí, že svým způsobem lidi sdružuji. Je hezké pozorovat, jak renomovaná novinářka z ČT radí středoškolákovi se školou, nebo že něco, co vymyslí youtuber, se líbí i biskupovi husitské církve. Tím mě vlastně Twitter u chvátil, člověk se na něm cítí tak nějak doma. Lidi jsou tu na stejné vlně, pouští si ostatní blíž k tělu, vědí, co si kdo myslí, jak se cítí… Není to uzavřené jako Facebook nebo jiné sítě, kde se přátelím pouze s lidmi, kteří mě znají.

Ale na Twitteru jste i vy sám víceméně anonymní, navíc pasivita se na sociálních sítích nenosí a vy pouze retweetujete.

Je to asi půl roku, kdy jsem začal zkoušet tweetovat víc sám za sebe. Lidé mi pak psali, že tím profil degraduji a že bych měl ideálně pouze retweetovat, protože k tomu je primárně určený. A asi mají pravdu. Na druhou stranu, když se s lidmi v rozhovorech bavím pod tím, co napíší, tak už nějak vystupuji; přiznávám, jaký jsem a co si myslím, nejsem imaginární.

Jaké okruhy témat upřednostňujete?

Co se týče témat, mám rád osobnější, hravější věci, třeba jen zachycení určitého pocitu originálním způsobem – ale není nutné, aby to bylo za každou cenu vtipné. Někomu se to může zdát jako hloupost, ale já to retweetuji, protože se mi to líbí; a podle počtu lajků se to líbí i ostatním. Co se týče třeba politických témat, moji odběratelé bývají na stejné vlně – a já nejsem veřejnoprávní rozhlas nebo televize, takže nemám potřebu být názorově vyvážený či dávat prostor za každou cenu každému.

Jsou naopak věci, jimž se ze zásady vyhýbáte?

Ničemu se nevyhýbám, respektive není téma, které by mě vyloženě odpuzovalo. Vždycky záleží na tom, jak je to napsané. Každopádně když budu sdílet pouze vtípky a hezké věci, které jen „pohladí“, tak to celé postrádá smysl.

Účty, které sledujete, nějak střídáte?

Nijak moc je neměním. Občas sledované účty musím protřídit, protože jde třeba o neaktivní uživatele a je zbytečné je odebírat. Jen jednou se mi stalo, že jsem se s někým nepohodl: s jedním pánem, jehož tweety byly konspirační a nepatřičné, jsem se poštěkal a přestal ho sledovat.

Jsou nějaké špičky, kdy se tweetuje nejvíc?

Obecně celý den, ale vlastně asi nejvíc, když jsou lidé v práci; je vždycky poznat, když jdou lidi na oběd, tak je chvíli klid, a když se vrátí, tak přijde další vlna. A netweetuje se moc v pátek večer a v sobotu, kdy se lidi baví a Twitter je nezajímá.

Jste Slovák, žijete na Moravě… Jací jsme na Twitteru? Lišíme se od sebe Češi a Slováci, nebo jsme stejní?

Když to srovnám se Slováky, myslím, mentality jsou podobné. Spíš je teď problém, že si ty lidi asi moc nerozumí jazykově - obzvlášť teď, když na Twitteru přibylo mladých, kteří už slovenštině moc nerozumí, takže mám pak pomalu potřebu ten slovenský tweet přeložit, protože tomu část mého publika ten jazyk neumí. Ale jinak je ta mentalita opravdu stejná.

A jsme v něčem specifičtí?

To je spíš o sociologii než o Twitteru. Mně přijde, že český Twitter je plný sarkasmu, ironie a sebekritiky, ten zahraniční mi takhle zprostředkovaně připomíná spíše Facebook. Na českém se mi líbí, jak sami sebe shodíme.

Jaký je podle vás recept na úspěch na Twitteru?

To sám moc nevím. Jsou tu zaběhnuté účty a uznávaní novináři - tam je to dané z jejich pozice a často to má spíše informativní charakter. A pak jsou tady legendy jako například Starý mrzout. Lidé obecně se ale chtějí bavit a taky si ulevit a postěžovat. Takže je asi třeba být vtipný, všechno glosovat, ale zároveň i něco z vaší osobnosti, nějaký popis toho, co prožíváte.

Nepřerůstá vám správa přes hlavu? Nemusíte být od rána do noci sedm dní v týdnu 365 dní v roce připojený?

Ono to není tak časově vytěžující, jak to možná vypadá. Pracuji na počítači z domova, takže stačí si překliknout. A když mám v plánu něco jiného, třeba jít ven, nemám problém Twitter ignorovat. Takže nemyslím, že bych si na sebe ušil bič. Asi si dovedu představit, že bych jel klidně na dovolenou, i tam se dá Twitter zapnout.

Autorka je spolupracovnicí Respektu

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].