Ředitel Českého rozhlasu svou instituci oslabuje před politiky

To hlavní, čím novinář a jeho redakce disponují vůči svým čtenářům, posluchačům či divákům, je kredibilita. Lidé mu důvěřují, že informace, které jim přináší, jsou správné, pravdivé a ověřené. A na jejich základě pak mohou dělat svá rozhodnutí, například nyní v prezidentských volbách. Vypracovat se v důvěryhodného novináře je náročné a zdlouhavé, naopak přijít o kredit člověk může velmi snadno

Politici to vědí, a když na novináře útočí, míří právě na jejich důvěryhodnost, kterou se snaží zpochybnit. V posledních měsících v Česku podobných napadání přibývá, mezi nejznámější patří útok Andreje Babiše na kritické reportáže o jeho osobě v České televizi. Reportérům ČT vzkázal, že jsou „zkorumpovaná pakáž“ - aniž to něčím konkrétním doložil.

Po takových vyjádřeních může začít veřejnost přinejmenším pochybovat. Není na jeho slovech náhodou něco? Jak vážně máme brát tvrzení reportérů? Babiš a další politici jeho typu to vědí: snaží se vytvářet atmosféru, v níž nic není pravda a všechno je možné. Investigativní odhalení se náhle stávají relativní, ničemu nelze věřit. Pro politiky je to výhodné, pro veřejnost vůbec.

Až dosud však bylo zvykem, že v čele útoků stáli představitelé moci. To se nyní změnilo. „Mě tady chodí lidé a říkají, my tady pracujeme desítky let, poctivě, a uráží nás, že Kroupa nadřadil svůj zájem nad zájem Radiožurnálu,“ zaútočil ředitel Českého rozhlasu René Zavoral na svého předního investigativce Janka Kroupu. Udělal to v pořadu manželky hradního kancléře Vratislava Mynáře.

Jde o dlouhodobější spor, Kroupa odvysílal v ČRo reportáž, v níž informoval o tom, že Babišův Agrofert neoprávněně hospodaří na 1700 hektarech půdy. Zavoralovi se nelíbilo načasování, rozhlas ji vysílal v den, kdy šel Babiš představit prezidentu Zemanovi nové ministry. A vytýkal svému reportérovi i zpracování tématu.

Nechme teď stranou, že politikům vždy něco vadí; a proč by se o nich nemělo právě teď vysílat?  Správné datum neexistuje. Faktem zároveň je, že Zavoral má na kritiku práce svých kolegů právo, zjistí-li skutečně pochybení. Má to však řešit interně a na konci seznámit veřejnost s výsledkem. Zpochybňovat práci svých lidí v mezičase je zcela nepřijatelné - a navíc způsobem, jakým to Zavoral udělal. Posluchačům podsouvá, že Kroupa je nepoctivý novinář a má nečestné zájmy.

Jestli k tomu Zavoral dospěl, měl to dokázat, vyvodit závěry a s Kroupou se rozejít. Špinění bez důkazů na veřejnosti je naopak podlé. A nejde přitom jen o Kroupu. Zavoral tím především kope do instituce, kterou řídí, a předem ji tím oslabuje před politiky, jimž by se veřejnoprávní média měla dívat pod prsty.