Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost

Proč bych si měl ušetřit pocit morální převahy

Jak funguje německý předobraz projektu Evropa mluví

Uprchlíci v Německu, Fischen, Bavorsko, 19.11.2015
Uprchlíci v Německu • Autor: Matěj Stránský

Respekt vás spolu se šestnácti dalšími evropskými médií pozval do projektu Evropa mluví.  Jeho cílem je iniciovat debatu mezi občany různých zemí kontinentu, kteří mají na zásadní otázky dnešní Evropy odlišné názory. Nápad vychází z iniciativy Německo mluví, kdy se debatu mezi lidmi různých postojů snažil rozproudit týdeník Die Zeit. Přinášíme vám zážitky Simona Römera, rodáka ze saské strany Krušných hor, který se vloni na podzim německé verze projektu účastnil. Třeba vás inspiruje, abyste se do evropské debaty rovněž zapojili (je vždy třeba rozkliknout anglicky psaný box, který najdete u článků na www.respekt.cz).

 

Reklama
Reklama

V malém hostinci na kraji lesa zvaném Bornwaldschänke sedí jen málo hostů. Posledních padesát let se na tomhle místě zastavil čas. Po demokratickém převratu majiteli chyběly peníze i vkus na to, aby hospodu modernizoval. Sedím tu mezi vycpanými zvířaty a starými obrazy na stěhách a čekám na Nicka.

Brzy přichází, je mu devatenáct, má štíhlé vysportované tělo. Vlasy do pěšinky, v obou uších centimetrové náušnice a v nose malý kovový prsten. Z internetu vím, že byl předsedou okresního svazu Mladé alternativy v Erzgebirge (JA), tedy mládežnické organizace Alternativy pro Německo. Kontrarozvědka v pěti spolkových zemích JA sleduje a považuje ji za “podezřelý případ” kvůli vazbám na pravicové extremisty. Nick pochází z malé vesnice u českých hranic, chodí do učení v regionálním dopravním podniku a na facebookovém profilu poslední dobou zveřejnil citace Donalda Trumpa nebo hlášky jako “Burka do Německa nepatří”.  Na internetu působí přesně jako můj stereotyp mladého radikálně pravicového funkcionáře ze saské periferie.

Návrh na schůzku s Nickem jsem dostal od počítačového algoritmu. Podobně jako dalších 25 tisíc Němců jsem se přihlásil do projektu Německo mluví. Všichni účastníci museli odpovědět na sedm otázek jako Mělo by Německo přísněji chránit své hranice? Mělo by mít maso více zdaněno, aby se snížila jeho spotřeba? Mohou spolu muslimové a nemuslimové v Německu dobře žít? Algoritmus pak propojí lidi, kteří mají odlišné názory. Zastánce migrace s jejími odpůrci, vegetariány s masožravci, cyklisty s automobilisty.

Hodně Němců má momentálně pocit, že sociální soudržnost země je ohrožena. Kancléřka Angela Merkel říká, že je společnost rozštěpená. I z mnoha médií se ozývá spousta odmítání: nenávist proti uprchlíkům, nenávist proti údajně nedemokratickým východním Němcům. Sám mám už delší čas pocit, že starým kamarádům, sousedům, dokonce části vlastní rodiny úplně nerozumím. Když nedávno můj dvouletý syn Jonáš v zahradě házel šiškami, náš soused Hansi se zastavil u plotu a řekl mu, že by měl místo šišek házet kameny, a učit se tak strefovat do černochů.

Jako každý rodák z východoněmeckého venkova jsem s takovými hláškami vyrůstal - nešokují mě. Dříve ale padaly, když měli lidé vypito pár piv a panáků. Dnes vychází z jádra zdejší společnosti. Příchod uprchlíků do Německa vedl ke zhrubnutí slovníku: mnoho politiků a rostoucí počet lidí si myslí, že je společensky přijatelné vyjadřovat se rasisticky.

Měli bychom s takovými lidmi mluvit? Nebo dát jasně najevo svůj postoj a vyhranit se vůči nim? Připadá mi chybné vyhýbat se ze strachu nebo z nadřazenosti kontaktu s jinak smýšlejícími - a navíc to podávat jako politicky principální postoj. S kým jiným bychom měli diskutovat, pokud chceme opravdu překonat rozštěpení společnosti? S našimi kamarády?

Po našem setkání nejsem menším demokratem ani méně antirasistický než před ním, jen toho o něm víc vím. S Nickem se dalo skutečně dobře mluvit, je mi dokonce sympatický a svým mladistvým idealismem mi připomíná sebe samého v jeho letech. Rozdíl je v tom, že já vyrůstal v levicovém kruhu přátel, zatímco Nick se považuje za „pravičáka”. Přesto před rokem z Alternativy pro Německo zase vystoupil, protože ve straně začalo převažovat nacionálně-konzervativní křídlo a podle jeho soudu je většina funkcionářů nekompetentní.

Mluvíme spolu o demografické změně, o Trumpově zahraniční politice, o kvótách pro ženy ve vedoucích pozicích, o průmyslovém zemědělství - a samozřejmě o imigraci. Naše názory se liší někdy více, někdy méně; někdy se dokonce protínají. Čím více do detailu se jimi zabýváme, tím více se vyjeví body, které nás spojují.

A pak se dokonce stane něco překvapivého. Nick vypráví, že se v roce 2016 na jeho vesnici přistěhoval mladý Syřan. Našel ho na Facebooku a pozval ho na fotbal. Vysvětluje to tím, že chce, aby se lidé integrovali. Sám mám sice přátele z mnoha zemí, ale krom politických prohlášení psaných na Facebook se v integraci cizinců neangažuji. Pocit morální převahy bych si tedy měl ušetřit.

Věřím teď víc, že se hluboké příkopy v německé společnosti dají překonat? Nevím, v hospodě Bornwaldschänke číšník poslední dobou hostům ke čtení nabízí radikálně pravicový list Preußische Allgemeine Zeitung. Díky projektu Německo mluví se mi však minimálně vyjasnilo, že na druhé straně příkopu není homogenní masa, ale pestrá směs lidí, se kterou mám tu a tam i něco společného.

Překlad Tomáš Lindner

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte