Tak se posaď, udělej si pohodlí, dáš si něco k pití? Chtěl jsem ti říct, tohle chladný podzimní počasí, to dělá s tělem hrozný věci. Nejen že to leze na klouby, ale člověk je takovej pořád unavenej a furt by žral, aby tu únavu překonal, ale na ten chlad a vlezlý vlhko platí jenom sladký a tučný a horký, samý nepřirozený věci, co k nim lidi přišli až postupně během vývoje a pak jim z toho šly do háje zuby a žaludek, jak by řek jeden můj kamarád, co do takovejch věcí dělá a má na ně názor.
A to já zas nesmim, tak se radši takhle zavrtám s knihou do peřiny. A mám ti k tomu jedno čtení, ze kterýho mi jde už dost dlouho hlava kolem, chvílema horko a pak zas jakoby do breku. Je to Vrač od Martina Ryšavýho, já jsem vod něj ještě nic nečet, ale řeknu ti, tohle je teda síla. Takovej chlápek, bejvalej ruskej režisér, tlustej a ukecanej a takovej napůl chudáček a napůl poživačný hovado si vylejvá srdce svýmu kamarádovi, co za nim po dlouhý době přijel z Čech. A semele přitom pátý přes devátý, komunální služby a ženský a dětský nemoce. Ale taky je to intoš a má takovou jako zdravou sebereflexi a nadhled takovýho, co hodně zažil, tak na ten svůj život a vůbec kouká tak jako pravdivě a ten jeho monolog ho má jako očistit a ospravedlnit a taky vyléčit toho jeho kamaráda z nešťastný lásky, ono slovo vrač znamená taky něco jako léčitel. A teď si řikáš, co je mi do nějakýho Vrače, to si dám radši ještě slivovici, no dej si, klidně ti i grog udělám. To koukáš, co doplnil sem zásoby a sem zas pašák, no teď ale zas poslouchej o tý mojí knížce.
Von se tam dost taky věnuje ruský historii, chvíli na Sibiři, pak zase v Moskvě, přeskakuje od Stalina k Putinovi, ale všechno z pohledu toho normálního člověka, rozumíš, žádný kurvy. Vona teda ta kurva je vlastně v každym, jeden chlastá a má ženský a jinej je zas dlouho normální a pak někoho zmlátí. Ale ty co sou nejdivnější, to sou ty géniové, vo kterých je tam třeba mluvit, rozumíš. Ať už je to nějaký jméno, který znáš, nebo nějaká úplně vymyšlená postava. Tak kdyby nechlastala a nevyváděla, tak by nemělo smysl se vo ní zmiňovat, ale vona když vyvádí, tak nádherně žije a najednou je z ní něco víc, nějakej umělec nebo prorok a takový lidi nemaj život vůbec vobyčejnej a vo takovejch se má po večerech mluvit u slivovice.
Tak na zdraví a nech mě ještě chvilku mluvit, uvidíš, možná to bude ještě zajímavý. A když o tom takhle mluvím, tak je ten vypravěč vlastně jako takovej pábitel vod Hrabala, i když mě to při čtení vůbec nenapadlo. To čtení ti prožívám spíš jako srdcem, jde z toho takový sladký drsný smutno jako z ruskejch autorů, já jich teda moc nečet, ale myslim, že to byl Platonov, kterej psal o člověku nahym a pokořenym na úplný nic a přitom o něm nepsal přezíravě jako Nabokov, ale tak nějak lidsky a shovívavě, tak to v tom Vračovi taky někde cejtim. Tenhle seznam ti tady jmenuju proto, abys viděl, že taky ještě něco vim a nějaký jména znám a když ti tady řeknu, že je to dobrý čtení, tak ti taky chci říct proč.
A několikrát se tam zmiňuje o Bulgakovovi a myslim, že to pro něj byla taky silná inspirace. Ono v tom Vračovi taky lítá něco mezi nebem a zemí a není to čert, ale musí se s tim počítat. No, jestli chceš, tak si zase vem ten starej šedivej kabát a běž si popít někam do večerky, když ti na to jako parťák nejsem dost dobrej. Ale to ti ještě řeknu, jak to ten Ryšavej valí celou dobu jako takovej hutnej proud řeči, pořád vod toho jednoho bejvalýho režiséra, tak by člověk řek, že to nebude ke čtení. Ale vono to ke čtení je a taky k přemejšlení, už jsem dlouho nic takovýho nečet, co by se mě takhle uvnitř dotklo, i když o těch problémech a lidech v tom Rusku vlastně dohromady nic nevim a nic mi do toho není.
Tak se ještě posaď, tady máš, posedíme a já ti ještě něco povim.
Martin Ryšavý, Vrač, Revolver Revue, 2010, 256 stran
Petra Batók
(1979 v Praze), vystudovaná magistra umění na Literární akademii (obor mediální a komunikační studia), nedostudovaná environmentalistka na PřF UK (obor ochrana životního prostředí), pracovala jako referentka, asistentka, recepční a au-pair a PR manažerka v mediální agentuře. Dětství prožila v Praze, pubertu ve Starém Plzenci a dospěla v Londýně. Žije v Mukařově, je vdaná a má dva syny. Vyšla jí sbírka povídek Rovnodennosti v edici Prvotiny na Literární akademii a novela A pak už jen tma v nakladatelství Labyrint.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
