Loni v létě při návratu z prázdnin měla rodina Veroniky K. na dálnici v Rakousku těžkou autonehodu. O život při ní přišli její roční syn, čtyřletá dcera a jejich otec, Veroničin životní partner. Zůstala jen ona a jejich nejstarší dcera. V následujících měsících hledala čerstvě čtyřicetiletá Češka v situaci zcela nepředstavitelné pro většinu lidí to základní – důvod pokračovat. Jak je možné, že se jí to podařilo? Následující rozhovor je o cestě nahoru ve chvíli, kdy se zdá, že žádná naděje neexistuje.
Co máte uloženo jako poslední vzpomínku před nehodou?
Tento článek je v plném znění dostupný členům klubu Respektu.
Odemkněte si všech 16 článků vydání zakoupením předplatného s členstvím v Klubu Respektu. Pokud jste již člen/ka, přihlaste se. Jestliže máte aktivní předplatné bez členství v klubu, napište nám žádost o rozšíření předplatného (+50 Kč měsíčně) na [email protected].
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
