Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Téma

Hrdina na betonové podlaze

Pavel Wonka byl poslední politickou obětí komunistického režimu

wonka01_repro z filmu Pavel Wonka se zavazuje
„Byl jsem bit, za ruce vláčen, nemohl jsem stát na nohou a omdléval jsem.“ (Policejní fotografie Pavla Wonky)

Šlo o jedno z nejhrdinnějších gest odboje proti komunistickému režimu v normalizačních sedmdesátých a osmdesátých letech. Tehdy třiatřicetiletý Pavel Wonka a jeho starší bratr Jiří se v roce 1986 rozhodli – jako nezávislí a svobodní občané – kandidovat do komunistického Federálního shromáždění. Věděli, že nemají šanci. Oficiální kandidáti spojení do Národní fronty procházeli přísným ideologickým výběrem a na kandidátku stran se nedostal nikdo, kdo by byl jen náznakem podezřelý z neloajálnosti ke komunistickému režimu. Přihlásit se do voleb jako svobodný občan, kritizující ve volebním programu pokřivenou socialistickou spravedlnost, vyžadovalo odvahu a také riziko, že se režim za takovou „drzost“ pomstí.

Kandidatura samozřejmě neprošla, komunisté do voleb Wonku ani jeho bratra nepustili. Policie je ale obvinila z pobuřování a soud následně poslal do vězení – Pavla na jednadvacet měsíců, jeho bratra na rok. Pavel Wonka právoplatnost rozsudku nikdy neuznal; odvolával se na ústavu, psal stížnosti. A jako nevinný se choval i ve vězení, což mu přineslo zavírání na samotku i bití od dozorců. Na protest držel opakovaně hladovky. V roce 1988 byl s podlomeným zdravím propuštěn; prakticky se nemohl postavit na nohy. Přesto byl znovu zatčen a poslán do vazby, kde za tři týdny, 26. dubna zemřel.

Reklama
Reklama

wonka02_foto Post Bellum
„Byl jsem bit, za ruce vláčen, nemohl jsem stát na nohou a omdléval jsem.“ (pohřeb Pavla Wonky)

Jak vyplývá z dokumentů a vzpomínek pamětníků, zachycených v mnoha publikacích, Pavel Wonka byl velkým bojovníkem za spravedlnost a zákonnost, ale také ctižádostivou a kontroverzní osobností – jak napsala v roce 1992 nezávislá komise, která jeho smrt vyšetřovala. Tento solitér z podkrkonošského Vrchlabí věřil, že spravedlnosti se i v komunismu dá dosáhnout účelovým kličkováním a hrou s estébáky.

Vážený pane předsedo

Normalizační režim měl pro lidi propuštěné z vězení speciální trest – tzv. ochranný dohled, kdy se člověk musel pravidelně hlásit na služebně policie v místě, kde bydlel – někdy každý den, někdy jednou týdně, někdy jednou za měsíc. Zejména StB se tak snažila udržet pod dohledem propuštěné politické vězně. I Wonka měl uloženo jednou týdně se hlásit na služebně ve Vrchlabí. Protože ale neuznával zákonnost trestu za kandidaturu do Federálního shromáždění, odmítal i následnou součást rozsudku – ochranný dohled. Návštěvy policejní služebny ignoroval, ačkoli si byl vědom, že mu za to hrozí další vězení.

5. dubna 1988 byl zatčen. „Vážený pane předsedo, byl jsem dopraven do věznice v Hradci Králové, byl jsem bit, za ruce vláčen po schodech a soudkyně Marcela Horvátová na mě uvalila vazbu, přitom viděla, že nemůžu stát na nohou, že omdlévám a nejsem schopen jednání soudu vnímat,“ napsal tehdy Wonka stížnost předsedovi hradeckého soudu. Za čtrnáct dní proběhl soud, kam byl přivezen na invalidním vozíku; byl odsouzen k pěti měsícům vězení za porušování pravidel ochranného dohledu. Na cele často upadal do bezvědomí, nebyl schopen se postavit na nohy. Lékaři jeho stav ignorovali s tím, že jde o simulování a projevy paranoie. Šest dnů po rozsudku Pavel Wonka zemřel.

Jeho pohřeb se stal v té době nevídaným symbolem protestu proti komunismu. Účastnilo se ho podle dobových samizdatových dokumentů kolem dvou tisíc lidí. Řada disidentů pak sepsala protestní petice, oficiální protest proti soudu s těžce nemocným člověkem podali mluvčí Charty 77. Na zdech některých měst se objevily nápisy „komunističtí vrahové“. Ke zjištění důvodu smrti byl lehce vystrašenými československými úřady přizván americký lékař, který konstatoval, že podle dokumentů z pitvy zemřel Wonka na plicní embolii.

Charta 77 reagovala na tu dobu velmi ostrým dopisem československé vládě. Požadovala prošetření okolností smrti Pavla Wonky, odstoupení ministra spravedlnosti, sestavení nezávislé komise, která prozkoumá stav justice i vězeňství, a vyvození osobní odpovědnosti policistů, estébáků, bachařů i lékařů. Tlak disidentské veřejnosti měl aspoň drobný úspěch; policie začala formálně prověřovat, zda smrt Pavla Wonky nezavinila nedbalost lékařů. Vyšetřování se vleklo, a když se po pádu komunismu v listopadu 1989 konečně zdálo, že pátrání může svobodně začít, zastavila ho paradoxně rozsáhlá amnestie demokratického prezidenta Václava Havla, který mimochodem patřil k největším disidentským zastáncům Wonkovy aktivity. „Pavel položil svůj život za to, co nazýváme právní kulturou. Zároveň ukázal, že bez osobního nasazení každého z nás není možná obecná náprava poměrů. Odpovědnost za jeho smrt nese společnost, která dopustila úpadek právní kultury, a tím i úcty k životu jedince. Tváří v tvář oběti Pavla Wonky musíme zesílit snahu za vítězství pravdy a práva,“ napsal Václav Havel v květnu 1988.

Předvoláváme svědka

Život Pavla Wonky je možná čítankovou verzí Havlových – dodnes platných – slov. Ukazuje totiž, jak komplikovaná cesta za snahou o vítězství pravdy a práva může být. Aktivitami Pavla Wonky se po pádu komunismu zabývala řada historiků a publicistů. Například novinář Petr Zídek upozornil v několika textech v Lidových novinách, že se Wonka dostal do blízkosti StB už v roce 1969 jako šestnáctiletý mladík. Trutnovští estébáci tehdy vyšetřovali ilegální držení zbraní několika místními teenagery – šlo většinou o nefunkční trofeje z druhé světové války. Wonka u soudu, zinscenovaném estébáky, dosvědčil, že se mu kamarádi zbraněmi chlubili – nicméně kvůli nízkému věku a nefunkčnosti zbraní nebyl nikdo potrestán.

Zídek také tvrdí, že podle jím dohledaných dokumentů Pavel Wonka v roce 1972 spolupracoval s StB při vyšetřování plánu jeho kamaráda Martina Holoubka uprchnout za tehdy už zadrátované hranice do Německa. I v tomto případě svědčil Wonka u soudu. Novinář Zídek uvádí, že Wonka vypovídal jako jeden z posledních svědků a „pod tlakem předchozích výpovědí potvrdil všechny okolnosti připravovaného útěku kamaráda Holoubka“. Martin Holoubek byl poté odsouzen ke dvěma letům vězení.

„Pavel položil život za to, co nazýváme právní kulturou. Zároveň ukázal, že bez osobního nasazení každého z nás není možná obecná náprava poměrů.“

Tweetni to

Nezdá se ale, že by Pavlu Wonkovi tyto údajné kolaborace s režimem nějak pomohly k socialistické kariéře. Naopak. Vyučil se automechanikem, udělal si maturitu a poté se třikrát neúspěšně pokusil o přijetí na právnickou fakultu. Vždy bez výsledku, podle řady článků i tvrzení jeho bratra Jiřího proto, že dostal od učiliště a později opakovaně od zaměstnavatele posudek, který jeho přijetí na fakultu nedoporučil.

Na přelomu osmdesátých let už byl Wonka v kraji poměrně vyhlášeným kritikem místních poměrů – zejména tam, kde ho zaměstnávali. Ve státních podnicích fungovala tehdy zvláštní morálka. Platy byly nízké a zaměstnanci si v nich přivydělávali drobnými podvody, přikrádáním a melouchy. O těchto krádežích často věděli nadřízení, kteří ovšem dělali to samé, a mezi vedením podniků a dělníky a úředníky existovala jakási nepsaná dohoda, že se nad vším zavíraly oči. Wonka prý začal na tyto drobné rozkrádačky upozorňovat vedení, nakonec ale skončil před soudem jako údajný rozkradač sám a byl odsouzen ke čtrnácti měsícům vězení. Wonka u soudu tvrdil, že nikdy nic neukradl, šlo prý o pomstu spolupracovníků – a podle soudu, který se případem zabýval na žádost jeho bratra Jiřího Wonky po pádu režimu, měl pravdu. Demokratický soud jej plně rehabilitoval – mimochodem stejně tak jej zbavil trestu za údajné pobuřování snahou kandidovat do komunistického parlamentu.

Odsouzení v roce 1984 znamenalo podle blízkých Pavla Wonky zásadní zlom v jeho životě. Už tehdy byl sečtělý v právních knihách, ale ve vězení a po propuštění je začal studovat ještě pečlivěji. Měl načtenou ústavu, volební zákony, radil známým, jak se bránit nespravedlnostem. Právě to jej tehdy přivedlo k myšlence kandidovat do Federálního shromáždění, kde by „mohl hájit zájmy zákona v systému, který nerespektuje ani vlastní zákony“, jak napsal do svého volebního programu, který zaslal například na tehdejší nejmocnější československý státní orgán – ÚV KSČ, ale třeba také na americkou ambasádu. Jak už víme, i s bratrem byli zatčeni a odsouzeni.

Nicméně i osmdesátá léta přinesla do života Pavla Wonky dodnes nevyřešenou záhadu. V roce 1990 – při vyšetřování podílu estébáků na jeho smrti – přinesl podporučík StB Zdeněk Špulák před poslaneckou komisi údajný Wonkův písemný závazek k tajné spolupráci s StB z roku 1983. Historici se dodnes nedokážou shodnout, zda jde o autentický dokument, nebo podvrh. Například Petr Zídek tvrdí, že pravost potvrzují dva písmoznalecké posudky, historik Petr Blažek oponuje, že na Wonku žádný spis agenta nebyl nikdy veden a ani zanesen do tzv. registru svazků. Spisy se mohly ztratit, ale registr svazků zůstal zachován kompletní i po roce 1989 a podává nezvratné svědectví o tom, na čem všem StB pracovala.

Nikdo z historiků ale nezpochybňuje hrdinství, které museli Pavel Wonka i jeho bratr prokázat, když si troufli vstoupit do komunisty zcela ovládaných a režírovaných voleb. „Pavel Wonka možná svým mučitelům něco podepsal, možná se někdy choval, jako by si myslel, že na režim vyzraje. Ale pak dobrovolně a s plným vědomím rizika skončil na betonové podlaze komunistické cely, kde statečně zemřel, a tak pomohl těm utlačovaným, na jejichž straně se otevřeně angažoval,“ napsal v roce 2014 v obsáhlém textu historik a profesor Bostonské univerzity Igor Lukeš.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jaroslav Spurný

redaktor

spurny.jpg
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 2695
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte