Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Téma

Milena a spol. radí

Co a proč doporučovaly módní rubriky

Moda14_repro Milan Bureš

„Nová doba nenechala na pokoji jedinkou věc. Postavila vkus předešlé doby na hlavu. (…) Nastala revoluce ve stavbě budov a ve výrobě popelníčků právě tak jako v šití bot a tesaření skříně. Dogmatu nové doby podléhají máselničky a hrnečky stejně jako železné lokomotivy. Žádá se od nich především, aby sloužily svému účelu. (…) Totéž platí i o šatech.“

To napsala Milena v časopise Pestrý týden v roce 1926. Křestním jménem podepisovala své články o módě novinářka Milena Jesenská. Popisuje v nich šaty, ale i vkus.  Vše má být účelné, kvalitní, nepodléhající výstřelkům, bez samoúčelných ozdob a „zbytečných nervosit“. Jako moderní doba sama. Anglické kostýmy, sportovní pull-overy a dámská pyjama, to byly ideály převedené do oblečení.

Reklama
Reklama

V anketě časopisu Eva z roku 1930 oslovená paní Brumlíková, manželka obchodníka, rovněž vyzdvihuje „racionelní pěstění šatníku“, v němž nemá žádné zbytečnosti. Nejoblíbenější položkou je „sportovní kostym“ a turistická hůl. Ostatní respondentky odpovídají ve stejném duchu: samostatná inteligentní dáma nepodléhá módnímu diktátu. Na stránkách téhož časopisu najdeme i článek zděšený z toho, že by se snad měly znovu nosit účesy z dlouhých vlasů, což je označeno za „ztrátu času“ a rovnou „módní nesmysl“. Naopak chváleny jsou kožichy, které mají kožešinu ne jako okázalou parádu navenek, nýbrž uvnitř – jsou „logičtější“.

„Proti úkladům přírody, která velí, aby i moderní žena stárla, bojuje se výtvarnictvím v obličeji, krátkými sukněmi a povalováním se po veřejných místnostech.“

Tweetni to

Ovšem při vší logice, racionálnosti a modernosti byla móda i v téhle době především… móda. A šlo o to vypadat svůdně, mladě, rozkošně, báječně a šik. Čemuž se s oblibou posmíval například Karel Poláček: „Cílem dnešní ženy jest, aby nestárla. Proti úkladům přírody, která velí, aby i moderní žena stárla, bojuje se výtvarnictvím v obličeji, krátkými sukněmi a povalováním po veřejných místnostech. Dámy z polosvěta určují módu a jim se podobati je ctižádostí dnešní módní ženy.“

Přidáváme pár dalších doporučení pro krásu, mládí a ještě více modernosti, které v průběhu meziválečných let daly módní publicistky českým ženám.

1919

Nové pařížské módy

Moda13_repro Milan BurešUPR

Meziválečnou dobu provázel sport a lyžování patřilo k nejoblíbenějším. Zpočátku jsou lyžařské obleky z kůže nebo kožešin a pro dámy zahrnují sukénku: „Zimní sport s mírou provozovaný sílí tělo i nervy. Zasněžená stráň jest nádherným pozadím, na kterém se pěkně vyjímají pestré barvy sportovních úborů. Náš první obrázek představuje pěkný návrh na sportovní oblek pro mladou dívku. Celá látka je prošitá rovnoběžným štepováním. Ozdobu tvoří bobří kožešina. Vedle zelený sweatr, ke kostkované sukni. Děvčátko na sáňkách má jupičku z pestré švédské látky, lemovanou kožešinou. Dále plášťový oblek z trikotové látky a příslušná čapka. Nový druh sportovních kamaší.“

Jako předzvěst emancipovaných moderních dob se ohlašuje pyžamo na spaní a ranní nošení: „Černé sametové pyjama má volný kabátek, lemovaný labutěnkou. Zadní díl je spjat dragonem. Dámy věnují zvláštní péči ranním oblekům, a proto móda vymýšlí nejvkusnější modely v tomto oboru. Ranní oblek nesmí býti nápadným, vkus dámy je v něm nejlépe uplatněn a způsob, jakým jej nosí, projevuje osobní zvláštnosti.“

Moda15_repro Milan Bureš

1923 

Lidové noviny

Ma-Fa, vlastním jménem Marie Fantová, jinak také dcera architekta Josefa Fanty, módu glosovala dosti ironicky. V rubrice Společnost a móda v Lidových novinách doporučovala vhodný límec:

Moda10_repro Milan Bureš
Moda09_repro Milan Bureš

„V každé době je na dámských šatech jiný detail směrodatný. (…) Teď jsou to límečky, jež udávají tón. (…) Límeček ,malého lorda F.‘ je střižen do kulata a nedá se přemluviti k tomu, aby nám ponechal aspoň trochu výstřihu, tak těsně obepíná krk. Že z něho má koukat krk štíhlý a mladý, rozumí se samo sebou. Kdo takový krk nemá, ať volí raději límeček, v němž americké ,cowboyky‘ se proháněly po mexických pláních. Je to vlastně shrnutý šátek protažený dopředu uzlem. Máte-li v příbuzenstvu skauta, vystudujte si tento límeček na něm.“

Moda02_repro Milan Bureš
Moda01_repro Milan Bureš

1926 

Pestrý týden

Milena Jesenská psala kromě do Pestrého týdne o módě s nejrůznějšími přesahy i do Tribuny, Národních listů a Lidových novin. Zde radí, jaké si pořídit doplňky na večer: „K večerním šatům nosívají se všelijaké pestré a efektní ozdoby na rukách a na hlavě. Vypadá to skorem, jako bychom od negrů přejímali více než tanec a hudbu: Nosíme na pažích vysoké pruhy z lesklého kovu, posázené třpytivými kaménky, výstřih večerních šatů není ani myslitelný bez těžkých, bílých nebo barevných nepravých perel a korálů a k hladkému, více než chlapeckému účesu nosíme dlouhé lesklé náušnice. Naše večerní toilety nahrazují si jednoduchost denního oděvu bujnými efekty. Naše obrázky znázorňují čtyři dokonalé šaty nejmodernějšího střihu, a dáte-li si podle nich ušíti šaty, budete bezvadně oblečeny.“

1928 

Lidové noviny

O-ja je zřejmě zkratka Olgy Vojáčkové, další publicistky, která formovala vkus čtenářek několika módních časopisů. V rubrice Společnost a móda popisuje nový klobouk čili hučku:

Moda11_repro Milan Bureš

„Předpis na jarní či přechodní klobouk zní: Vezmi si starou plstěnou formu, vraz do ní nebo na ni kus slámy, namotej metr až tři progrénové stuhy, okartáčuj a nasaď. Dělá-li to takhle kvalifikovaná modes-robes, vznikne někdy více a někdy méně apartní klobouk. Když si to pášeme samy, ať již s kvalifikací absolvované rodinné školy večerního kursu nebo bez ní, je to divné, že vždycky z toho vypadne – hučka.

Dočteme se rady, co do zavazadla – nejlépe plážové komplety složené z několika kombinovatelných kousků. O pár stránek dál už ale najdeme návod na to, co sbalit v případě bojového poplachu.

Tweetni to

Hučka je docela přijatelná a může být i hezká na střapaté ,žabí‘ hlavě, na studentce, úřednici a jiných roztomile sebevědomých osobičkách, u kterých se to nebere tak přísno, chybí-li jim tu a tam poutko, natož ,futro‘ v klobouku, jen když v tom dovedou dělat patřičný ,chic‘ dojem. Ale hučka na důstojné hlavě paní, jejíž muž má kromě sáhodlouhého titulu ještě i velmi slušnou gáži?“

1931 

Eva

Častým tématem ženských časopisů byla práce žen – a došlo tak i na pracovní oblečení. „Krásně se to povídá a píše o nejnovějších výmyslech módy, o šatech vycházkových, odpoledních, malých večerních, velkých večerních, plesových přehozech a pláštích – v praxi přece jen vypadá šatník dnešní ženy trochu jinak. Většina mladých žen pracuje dnes skoro celý den a k práci je třeba se obléknout účelně a prakticky. (…) Žena pracující v domácnosti obléká buď pracovní plášť pro úklid z tmavomodrého plátna, do kuchyně z bílého, nebo pro lehčí práce jednoduché domácí šaty z barevné anglické látky, tweedu, flanelu, barchetu, vzorkované šaty přepásané bílým límečkem a manžetami. Župan je vhodný pouze jako ranní nebo večerní oblek před a po práci. Do kanceláře se nosí zase tmavé anglické šaty s límečkem nebo anglický kostym se světlou bluzou a vázankou. I v kanceláři obléká si žena přes tyto pracovní plášť z tmavého glotu nebo plátna. (…) Jednoduchost a uspořádanost jsou podmínkou jejího vkusného zevnějšku.“

Moda05_repro Milan Bureš
1931 Eva

1936 

Eva

Moda03_repro Milan BurešUPR
1936 Eva

Reakcí na nacionalistické nálady v Německu byl dirndl – původně selské oblečení se stalo oděvem nacionálněsocialistických žen. Českou reakcí na dirndl byly šohajky, šaty inspirované blíže neurčeným lidovým oděvem. „Ach, kterápak z nás se nedá někdy svést falešnými proroky (aspoň v každém románu se to dělá). Tajný hřích, milenec, útěk od všednosti! Dirndl je jedním z našich nehorázných pádů. Ale protože víme, že nám v něm nikdo nezabrání, chceme si jej usnadnit. Ateliér Melantrich, předvídaje touhu našich dám po květované selance, vybral z úzké soutěže mezi svými spolupracovníky několik modelů prostých šatů na letní byt, tzv. šohajky. Jsou to jednoduché, krásně barevné a lehce šité venkovské šaty. Ozdobu tvoří jinobarevný lem, který se klade jednou zkříženě přes živůtek, jindy na okraj sukně nebo lemuje výstřih a kapsičky. Látky na šohajky jsou inspirovány na lidových vzorech a vyrábí je fa Sochor.“

Moda06_repro Milan Bureš
1938 Eva

1938 

Eva

Vydání z června 1938 je plné plánů na blížící se prázdniny. Módní rubrika začíná krátkým textem Recept od Marie Heinzové: „Smíchej proudící vodu, čistý lesní vzduch a slunce. Přidej k tomu aspoň 1 km žluťounké písčité pláže, nějaký kopcovitý terén, promíchej raketou, oblož… Ale počkat! (…) Především prohlédneme důkladně své milé odřené zavazadlo z poctivé kůže, polepené křížem krážem nálepkami všech barev a tvarů. Můžeme se při tom pokochat letmou četbou: Hotel Sans Rival Athenes; Albana – St. Moritz, tady je londýnská YWCA, tu hotel Leningrad na Jaltě. A hle! Naše krásná Monte Rosa, motorová loď společnosti Hamburk – jih, jež nás nesla bezpečně až na konec Evropy!“ Pak následují rady, co do zavazadla – nejlépe plážové komplety složené z několika navzájem kombinovatelných kousků. Jen o pár stránek dál už ale najdeme návod na to, co si sbalit v případě bojového poplachu. Doba bezstarostných prázdnin končila.

Moda04_repro Milan Bureš
1938 Eva

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Karolína Vránková

redaktorka

vrankova_s.jpg
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1216
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte