Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika Rozhovory

Musíme přestat zavírat oči před realitou

Se sociologem Ruudem Koopmansem o názorech evropských muslimů

ROZHOVOR_Koopmans02_Jaros
Ruud Koopmans • Autor: Milan Jaroš

Manchester, Londýn, Berlín, Nice… V posledních třech letech v Evropě přibývá teroristických útoků. Páchají je v naprosté většině mladí muslimové, kteří se narodili a vyrostli v evropských městech. Jejich radikalizace, cesta do řad násilných islamistů, tedy proběhla uprostřed naší západní společnosti na počátku 21. století a staví nás před některé zásadní otázky: Jak teroru zabránit? A jak džihádistické hnutí dlouhodobě porazit?

Sociolog Ruud Koopmans patří k nejvýraznějším účastníkům německých debat na toto téma. Z jeho pohledu je násilný teror jen špičkou ledovce. Vyrůstá z netolerantních názorů, přesvědčení o výjimečnosti vlastní víry, spikleneckých teorií, které sdílejí desítky procent ze zhruba dvaceti milionů muslimů žijících v EU. Fundamentalistické uvažování je podle původem nizozemského vědce mezi evropskými muslimy rozšířenější než si mnozí liberálové připouštějí.

Kde vidíte hlavní příčiny toho, že se tolik mladých evropských muslimů přidává k teroristům?

Hlavní problém leží mimo Evropu. Náboženský radikalismus, nenávist vůči Židům a Západu, víra v různé divoké konspirační teorie o protimuslimském spiknutí, to vše je v zásadě dováženo do Evropy z muslimského světa. Skrze média, sociální sítě, náboženské i politické lídry. Kořeny problému sahají do začátku íránské revoluce v roce 1979, kdy začala sílit islamistická revoluční hnutí v muslimském světě. Tito radikálové jsou v občanské válce se zbytkem islámu a ve válce s moderním světem. A tato válka potrvá ještě dlouho.

Jestli příčina problému leží v muslimském světě, tak jak může Evropa přispět k jeho řešení?

Základem úspěšného řešení je správná diagnóza. Momentálně převládá názor, že džihádismus mladých muslimů je evropský, tedy domácí problém. Samozřejmě je pravda, že tito extremisté vyrostli v Evropě, ovšem vyvozují se z toho falešné závěry: třeba názor, že radikalismus je důsledkem sociálního vyloučení, diskriminace nebo islamofobie. Přitom je to přesně naopak: islamofobie je až reakcí na násilí páchané ve jménu islámu. Je tedy nepochybně důležité zabývat se diskriminací evropských muslimů na trhu práce nebo oslabit populisty, kteří šíří paušální odsudky islámu. Ale není to řešením problému, kterému čelíme.

Reklama
Reklama

Musíme zapomenout na tolik opakovanou mantru, že džihádistický teror nemá nic společného s islámem. Vychází to z přesvědčení, že když budeme o souvislosti mezi radikalismem a islámem mluvit, tak naštveme a ztratíme umírněné muslimy. Ale nemůžeme zavírat oči před realitou. Pravdu nemají populisté, když říkají, že islám je nereformovatelný a nevyhnutelně násilný. Ale je prostě fakt, že velká část muslimské populace v dnešním světě se kloní k netolerantnímu výkladu islámu. Dokud neuznáme, že zde leží problém, tak budou jiné snahy o snížení islámského extremismu připomínat situaci, když vytíráte vodu z podlahy, ale neucpete trubku, z níž teče.

Co praktického byste z této diagnózy vyvodil?

Jestli v první řadě čelíme problému uvnitř islámu, tak i hlavní řešení leží uvnitř islámu a mezi muslimy. Neobejde se bez toho, aby se muslimské komunity více zapojily do boje proti fundamentalismu. Pokud budeme pořád opakovat, že násilí s islámem nemá nic společného a teroristé nejsou skuteční muslimové, tak si mohou muslimské svazy v klidu říct, že to není jejich problém.

Není tento postoj pochopitelný? Vychází z obav, že budou kolektivně za násilí obviňováni všichni muslimové. Proto se muslimské svazy od extremistů distancují a říkají, že jejich zločiny nemají nic společného s jejich mírumilovným chápáním islámu.

Vzpomeňte si na útoky neonacistů v Německu devadesátých let, kteří v mnoha útocích zabili přes sto imigrantů. Němečtí politici, média, občané si neřekli, že skinheadi a násilí páchané ve jménu německého národa nemá se skutečným Německem nic společného. Naopak šli ve stotisícových manifestacích do ulic a vyslovili se proti vypjatému nacionalismu a rasismu. Dali jasně najevo, že si nenechají demokratické, otevřené Německo vzít a že nedopustí, aby neonacisté zneužívali německou identitu k vraždění.

Podobný přístup bohužel v muslimských komunitách nevidím. Až na vzácné výjimky.  Například po loňském teroristickém útoku v Dánsku udělali norští muslimové symbolickou hradbu světel kolem synagogy v Oslu. To bylo úžasné, ale takových akcí a masových demonstrací je příliš málo.

Jak na tuto kritiku odpovídají vaši muslimští známí?

Upozorňují třeba na facebookovou skupinu Not in My Name, v níž se muslimové na fotografiích od radikálů distancují. Ale to je na můj vkus moc málo a moc jednoduché. Musíme vidět více lidí v ulicích, mnohem více angažmá.

Jak velkou podporu mají džihádistické útoky mezi evropskými muslimy a liší se to výrazně mezi jednotlivými státy?

Výzkumů je bohužel velmi málo. Vzpomínám si na studii agentury Pew Research z roku 2007: 7 procent muslimů žijících v Německu, 15 procent ve Velké Británii a 16 procent muslimů ve Francii odpovědělo, že násilí proti civilistům ve jménu islámu je ospravedlnitelné. Dobrá zpráva je, že nějakých 90 procent evropských muslimů násilí neschvaluje. Horší je, že těch 5–15 procent sympatizantů násilí je pořád hodně, řádově stovky tisíc lidí. To jsou jedinci, kteří nezavolají policii, ačkoli vědí, že se nějaký útok chystá. V jejich komunitě se mohou teroristé ukrýt, tak jako jeden z pařížských atentátníků z roku 2015, který se několik měsíců před policií skrýval nedaleko svého rodného bytu v Bruselu.

Ve svých výzkumech se zabýváte názory evropských muslimů. Co o nich víme?

Dost málo, protože existuje překvapivě málo výzkumů.

Proč?

Odborníků zabývajících se muslimskou imigrací je dost, ale vesměs se zaměřují na sociální aspekty integrace. Obávám se, že mnozí akademici mají strach z toho, co by se z takového výzkumu dozvěděli: že je podpora fundamentalistů větší, než si chtějí připustit. Obávají se, že publikování některých výsledků zneužijí pravicoví populisté, což posílí ve společnosti islamofobii.

Před třemi lety jsem vedl velký průzkum, který se ptal muslimů v šesti evropských zemích na to, jak vnímají svou víru. Byla to první studie svého druhu. Nikdo se předtím neptal na jejich názory na vztah mezi náboženskými pravidly a sekulárními zákony nebo na oblibu různých interpretací islámu.

Jaký je nejdůležitější postřeh vyplývající z vašich dat?

Že skutečně značná část evropských muslimů má světonázor, který je problematický: z pohledu demokracie a mírumilovného soužití s jinými skupinami. Nepřipadá mi to důležité, protože bych byl touto otázkou nějak posedlý – dělám i výzkumy na jiná témata –, ale protože to není ve společnosti dostatečně uznané.

Náš výzkum se omezil na dvě největší muslimské přistěhovalecké komunity – marockou a tureckou – v šesti západoevropských zemích. Přes 40 procent z nich má z našeho pohledu fundamentalistický pohled na víru. Pak je tu ještě menší skupina, která schvaluje násilí – ne všichni fundamentalisté nebo antisemité jej však schvalují.

Extremisté se tedy mohou spolehnout na značnou podporu, není to zdaleka většina muslimské komunity, ale i nějakých 10 procent komunity je dost. Nějakých 40 procent muslimů žijících v západní Evropě schvaluje mnohé myšlenky extremistů: víru v konspirační teorie o protimuslimském spiknutí, nenávist k Židům a Západu podobně. Není to tedy pořád většina, ale zjevně je tu problém.

Co s tím?

Všechny formy dogmatického myšlení importovaného z Blízkého východu se lépe šíří v místech, kde je velká koncentrace přistěhovalců. Problém tedy leží hlavně ve velkých městech a nikoli na maloměstech nebo vesnicích, kde mají imigranti více kontaktu s evropskými domorodci.

Prvořadým cílem by tedy mělo být, aby se současný problém alespoň dále nezhoršil. Třeba když v Amsterdamu renovovali centrum města, tak cíleně postavili mix drahých vlastnických bytů pro střední a vyšší střední třídu a levného sociálního bydlení. Takové promíchání sociálních tříd bezpochyby patří k řešením. Dá se aplikovat i na nové uprchlíky, kteří do Evropy přišli v minulých dvou letech. Německo například přikázalo uprchlíkům, kteří ještě nemají práci, aby žili ve státem určených oblastech. Snaží se takto stovky tisíc utečenců rozprostřít po zemi a zabránit vzniku nových ghett.

Může to fungovat?

Je to, myslím, velmi chytré. Lidi, kteří se opravdu chtějí přestěhovat jinam, budou mít ještě větší motivaci při hledání práce, a pak budou mít v zaměstnání více kontaktů s Němci a snáze se integrují. A kdo práci nenajde, ten bude muset prozatím žít ve státem stanoveném regionu.

Takže věříte, že základem integrace nově příchozích je nalezení pracovního místa?

Ano, ale jestli ji uprchlíci skutečně najdou, to je jiná otázka. Z minulosti víme, že to trvá velmi dlouho.

Mnoho Evropanů se obává islámu. Jaké obavy jsou podle vás přehnané a iracionální? A jaké obavy naopak považujete za oprávněné a racionální?

Přehnané jsou rozhodně obavy, že muslimové svým počtem převáží. Všechny teorie, které to tvrdí, jsou založené na divokých předpovědích. Víme z minulosti, že porodnost imigrantů velmi brzy klesá na úroveň evropských společností. Dojde též k postupné sekularizaci části muslimů, další generace budou méně náboženské, což nám již ukazují například výzkumy provedené mezi německými Turky. Obavy z islamizace Evropy jsou v tomto smyslu přehnané.

Ovšem v Evropě jsou města, kde se skutečně muslimové mohou stát většinou. Brusel, Rotterdam, Amsterdam. Pokud si nebudeme stát za vlastními hodnotami a budeme naslouchat požadavkům muslimů, tak k jisté islamizaci na některých místech, v některých čtvrtích může dojít. Některé nepříjemné věci se již dějí.

Například?

Řeknu vám jednu aktuální zkušenost ze své rodiny. Synovi je 14 a v rámci vyučování musí splnit dvoutýdenní stáž. Rád by se věnoval medicíně, a proto jsme žádali o stáž u jeho dětské lékařky. Odmítla ho s pozoruhodným argumentem: většina pacientů v ordinaci jsou prý muslimové a ti by údajně nesnesli, aby puberťák stážista viděl při vyšetření jejich dcery. Možná to byla jen přehnaná obava lékařky – někdy názory nemuslimů na to, co muslimové chtějí, úplně neodpovídají realitě. Ale je to ukázka toho, že názory konzervativní náboženské menšiny na genderové otázky ovlivnily život jednoho mladíka. Myslel jsem si, že jsme tohle uvažování v Evropě v šedesátých letech překonali. Tento nevinný příběh není v Evropě výjimečný.

Dopustili jsme, aby země původu imigrantů a Saúdská Arábie definovaly podobu islámu v Evropě.

Tweetni to

Německo a Rakousko se pokoušejí vzdělat na svých univerzitách imámy, kteří budou kázat v tamních mešitách, a tím vytvořit jakýsi evropský, moderní islám. Dáváte tomu naději?

Ano, myslím, že tohle je správná cesta vpřed. Prozatím jsme dopustili, aby země původu imigrantů a Saúdská Arábie definovaly podobu islámu v Evropě. Současné problémy jsou i výsledkem této chyby, a pokud brzy něco neuděláme, tak se situace ještě zhorší. Dosud bylo docela málo problémů s fundamentalistickým násilím mezi tureckou muslimskou komunitou. V evropských mešitách kážou imámové vyslaní tureckým ministerstvem pro náboženské záležitosti, všude v Evropě se v pátek předčítá to samé kázání poslané z Ankary. Dosud byl tento státem kontrolovaný islám součástí turecké sekulární republiky, což se však s přibývající mocí prezidenta Erdoğana mění. Evropské státy by měly podporovat ty muslimské svazy a mešity, které nejsou financované ze zahraničí a využívají imámy, kteří vystudovali islámskou teologii na našich univerzitách.

ROZHOVOR_Koopmans_Jaros
Ruud Koopmans • Autor: Milan Jaroš

Ruud Koopmans (56)

Nizozemský sociolog původně studoval společenská hnutí v západoevropských státech a neonacistickou scénu v Německu devadesátých let. Na přelomu tisíciletí se začal věnovat imigraci do Evropy, zvláště výzkumu muslimských přistěhovalců. Je profesorem na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na Univerzitě v Amsterdamu; v prestižním berlínském výzkumném institutu WZB vede oddělení migrace, integrace a transnacionalizace.

V roce 2013 zveřejnil hojně citovaný výzkum o názorech a hodnotách původem marockých a tureckých imigrantů v šesti západoevropských zemích. Byla to první takto rozsáhlá studie, jež proběhla současně v několika státech. Vyplynulo z ní, že fundamentalistické a netolerantní názory jsou mezi evropskými muslimy rozšířenější, než se předpokládalo. Dvě třetiny respondentů například tvrdily, že islámské právo je nadřazené sekulárním ústavám, tři čtvrtiny prohlásily, že je přípustná pouze jedna interpretace Koránu, 60 procent se odmítalo přátelit s homosexuály a 45 procent tvrdilo, že Židům nelze důvěřovat. Tyto názory jsou v evropské muslimské komunitě výrazně rozšířenější než mezi zdejšími praktikujícími křesťany.

Koopmansovo veřejné vystupování často kritizují jiní výzkumníci migrace a vloni proti němu protestovali jeho berlínští studenti. Viní ho z paušálních a přepjatých soudů o islámu a muslimech, které nahrávají nacionalismu, a hledají slabiny v jeho výzkumných metodách. Do Prahy přiletěl na konferenci HOMEAFFAI RS organizovanou think tankem Evropské hodnoty.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Tomáš Lindner

redaktor, zahraničí

lindner tomas
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte