Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Téma

Paneláci krásní

Proč jsou česká sídliště oblíbená a vzdělaná

Lucie Skřivánková
Lucie Skřivánková • Autor: Matěj Stránský

Na to, jak hodně je v Česku sídlišť, se o nich ví překvapivě málo. Až v posledních letech se stala předmětem vědeckého zájmu. Zatím asi největší výzkum panelových sídlišť v ČR vede Lucie Skřivánková. Dlouho žila v Nových Butovicích, o panelová sídliště se zajímá už od vysoké školy a má je ráda. Tomu odpovídá i přezdívka projektu – je známý pod přátelským názvem Paneláci.

Kolik je v Česku vlastně dohromady sídlišť?

Tenhle údaj není přesně známý. Podle odhadů přes dvě stě. Přesněji se to ví za Prahu, kde se to dokumentovalo. V Praze je sídlišť padesát čtyři.

sidliste lesna, brno, 16.4.2013
Krásná fáze: sídliště Lesná v Brně se stěnami od význačných sochařů. • Autor: Matěj Stránský

Vybrali jste typické ukázky sídlišť z celé republiky a rozdělili je podle doby vzniku do jednotlivých období. Jednu fázi jste nazvali „krásná“. Proč krásná?

„Krásná fáze“ nebo taky „humanistická fáze“ je doba kryjící se s tím, co se označuje jako „zlatá šedesátá“, v architektuře, ve filmu, v umění. Prostě větší politické uvolnění a s tím spojená možnost experimentovat, období, které potom bylo ukončeno sovětskou okupací. Tehdy vznikla sídliště, jichž si ceníme nejvíc, třeba kladenská Sítná, brněnská Lesná, pražské sídliště Ďáblice. Pod projektem byli ještě podepsaní konkrétní architekti a mohli ho dovést až do konce, ještě do toho nezasahovala různá politická rozhodnutí a ani tlak na počet bytů nebyl tak velký jako později v sedmdesátých letech.

Reklama
Reklama

Panelaky09_foto Zdenōk Voßen°lek_ reprodukce z knihy Panel†ci 1
Zlatá šedesátá, optimismus, svoboda. I v panelové výstavbě. (Praha, sídliště Ďáblice)

Co je na sídlištích z té doby přesně krásného?

Jednak je to urbanismus. Na Lesné třeba hrozně dobře pracovali s terénem, je svažitý a jednotlivé paneláky kopírují svahy. Mezi tím je zelená rokle, je to zhmotnění modernistických idejí o bydlení v zeleni. Nebo další věc, práce s uměním. Na Lesné se rozhodli, že nebudou do sídliště umisťovat umělecká díla, ale udělali je součástí výstavby. Zadali velmi dobrým umělcům ztvárnění betonových dekorativních stěn. V Ďáblicích jsou zase kvalitní domy od architekta Viktora Tučka, které jakoby vystupují ze širší podnože s kaskádovitými terasami. To byl experiment, neustupovalo se tolik typizaci.

Panelaky08_foto Zdenōk Voßen°lek_ reprodukce z knihy Panel†ci 1
Zlatá šedesátá, optimismus, svoboda. I v panelové výstavbě. (Praha, sídliště Ďáblice)

V té době také probíhal docela intenzivní výzkum bydlení…

Už v roce 1958 vyhlásil Ústřední výbor KSČ akci, která se jmenovala Milion dvě stě tisíc bytů do roku devatenáct set sedmdesát. Spolupracoval na tom VÚVA, Výzkumný ústav výstavby a architektury, který v šedesátých letech pořádal různé konference odborníků ze všech možných oborů, byli tam architekti, urbanisté, ale i hygienici, demografové, odborníci na výživu a dopravu. Vůdčí osobností výzkumů byl sociolog Jiří Musil. Součástí takzvané celonárodní diskuse o bydlení byly výstavy s maketami bytů v měřítku jedna ku jedné s různými půdorysy a nábytkem.

Ubytovna Hloubětín
Paneláky tu jsou, teď záleží, jak se o ně budeme starat (opravená ubytovna v Praze-Hloubětíně) • Autor: Matěj Stránský

Ta obávaná uniformní obří sídliště spadají do takzvané technokratické fáze. Kdy nastala?

Do sedmdesátých let se nepovedlo bytovou krizi vyřešit, takže pak se začalo stavět masově. Architekt už skoro nebyl potřeba, panoval diktát stavební výroby, zvyšovaly se objemy a počty pater, byla to „architektura bez architektů“. Názornou ukázkou je sídliště Jižní Město, kdy byl původní projekt úplně rozbit.

Architekt původní koncepce Jižního Města je Jiří Lasovský, který o tom celkem otevřeně mluví. Našli jste další pamětníky, kteří by vzpomínali na své angažmá, ať už pozitivně nebo s lítostí?

Pan architekt Lasovský byl a je z toho, jak se postavilo Jižní Město, úplně nešťastný, protože Jižní Město je známo jako symbol všech nešvarů panelové výstavby. On přitom předkládal projekt na krásné město v zeleni. Ale pak se to rozdělilo na několik částí, ty dostaly přidělené různé mimopražské projekční ústavy a Jiřímu Lasovskému se nepovedlo prosadit koordinační skupinu, která by to celé hlídala. Čtyři původně plánované soubory splynuly v jednu šedou hmotu. To je pro technokratickou fázi typické, že už tam není jasné autorství.

sidliste lesna, brno, 16.4.2013
Sídliště Lesná v Brně, ztělesnění modernistické vize o bydlení v zeleni. • Autor: Matěj Stránský

Kdo další na svou práci na panelácích vzpomíná?

Další je Ivo Oberstein, hlavní architekt Jihozápadního Města. Tomu se povedlo udržet projekt pod kontrolou, bydlí tam, na Hůrce má svůj ateliér. Ukazuje to tam s hrdostí. Mluvili jsme taky s Viktorem Rudišem, což je jeden ze tří hlavních autorů sídliště Lesná v Brně. Ten je spíš nešťastný z toho, co se děje teď. Že lidé zastřešují balkony, dělají se necitlivé nástavby. Dnešní majitelé mají povinnost konzultovat úpravy s architekty, často to i dělají, ale pak na to moc neberou zřetel. Ale samozřejmě, tihle architekti o sídlištích mluvit chtějí. Když z toho má někdo trauma, rozhovor vám nedá, spíš se snaží na všechno zapomenout.

Na Lužinách pracoval také architekt Ladislav Lábus, dnešní rektor Fakulty architektury ČVUT, který dělá jemné rekonstrukce nebo apartní rodinné domy. Hlásí se k téhle své etapě?

On byl hodně ovlivněn tím, že jeho tatínek pracoval právě ve výzkumném ústavu VÚVA. Vzpomíná, jak ho tahal na ta sídliště, když byl malý, zrovna se stavěly Petřiny. Později na gymnáziu měl spolužáky ze sídliště Pankrác a zdálo se mu, že ty byty jsou hrozně moderní a super, protože měly ústřední topení a teplou vodu, a oni s bráchou na Vinohradech museli pořád tahat uhlí ze sklepa. Tehdy pro nikoho z nich nebyl panelák nic špatného. Taky po revoluci byl architekt Lábus jeden z těch, kdo hájil paneláky, že to byly docela moderní a relativně kvalitní byty.

Ale Ladislav Lábus neprojektoval přímo paneláky. On spolu s architektkou Alenou Šrámkovou navrhoval nákupní centrum na Lužinách. Šrámková měla kontakty na různé umělce a zadali jim udělat štíty jednotlivých obchodů. Jenže do toho přišla devadesátá léta, centrum koupil soukromý investor a řekl, že všechny tyhle věci, které už byly připravené, se neosadí. Nakonec tam byla osazena dvě díla od Olbrama Zoubka a pak mobilní socha od Radka Kratiny, která označovala vstup do galanterie. Nechali to tam tři roky a potom to bez vědomí kohokoli vyhodili na smeťák. Autor to naštěstí dohledal a uložil do Národního technického muzea – bylo to vystaveno na jeho retrospektivě, krásná třímetrová věc z trubek.

Letnanske lentilky
Tam, kde se pečuje o domy a prostor mezi nimi, nabízí sídliště kvalitní místo k životu. (Letňanské lentilky) • Autor: Matěj Stránský

Ve vašem týmu byli i antropolog a demograf, kteří zkoumali obyvatelstvo sídlišť. Co jste o „sídlištních lidech“ zjistili?

Tehdy bylo heslo bytové politiky „poskytnout všem lidem stejně kvalitní bydlení“, což byla trochu modifikovaná myšlenka první republiky. Za socialismu měl ovšem stát výstavbu plně pod kontrolou a rozhodoval o přidělování bydlení. Pořadníky na byty byly nástrojem státní moci.

Byty se přidělovaly hlavně mladým rodinám, z čehož vznikla taková demografická anomálie, že na sídlišti bydleli lidé zhruba stejně staří. Což má za následek, že dnes sídliště stárnou.

Vzdělanostní struktura ovšem kopírovala vývoj společnosti, některá sídliště byla podle vašich grafů vyloženě vzdělaná. Čím to bylo?

V Československu sídliště nebyla sociální bydlení. Bylo to bydlení pro všechny, a to poměrně kvalitní – standard jako ústřední topení nebo koupelna nebyl v té době samozřejmostí. Podobně to bylo také v Polsku, Maďarsku nebo NDR. Ta skutečně sociální sídliště, kde žili lidé s nižšími příjmy a vzděláním, vznikala spíš na Západě. Stěhovali se tam migranti, rostla kriminalita. Takže rozdíl je především v tom, komu byla sídliště původně určena.

I v České republice je ovšem řada sídlišť, která se počítají mezi vyloučené lokality – najdeme je v mnoha městech od Ústí nad Labem po České Budějovice. Co se tam stalo?

My jsme zkoumali jen vybraná sídliště a v našem výběru jsou hlavně ty kvalitnější příklady, takže o tomhle mohu jen spekulovat. Ale okolnosti vzniku sídlišť byly různé a různý byl i jejich vývoj od devadesátých let do dneška. Mohlo se stát, že se někde koncentrovaly nízkopříjmové skupiny a lidé, kteří se o místo, kde žijí, moc nestarají. Tohle je ovšem téma pro nějaký další výzkum, tady musí navázat zase někdo jiný. Architektura a urbanismus, které jsme zkoumali my, v tom myslím nehrály zásadní roli, spíš lokalita a dostupnost městského centra.

Kolik lidí odešlo z českých sídlišť za lepším bydlením a kam?

Odešlo na čtyři sta tisíc lidí, ale proč a kam nevíme, tahle data také chybí. Obyvatelé ubyli všude, jen na sídlištích, kde se staví nové byty, je úbytek mírný – to se týká pražského Jihozápadního Města a Nového Barrandova.

Vy bydlíte na Vinohradech. Je někdo z vašeho týmu výzkumníků ze sídliště?

Někdo na sídlišti bydlí, někdo si prošel nějakou fází na sídlišti. Náš fotograf jezdí prý teď se synem na Jihozápadní Město na výlet, úplně si to tam zamiloval.

Jaká je vaše osobní zkušenost se sídlištěm?

Já jsem vyrostla na Starém Městě, blízko Divadla Na Zábradlí jsme měli nádherný obří byt přes půlku palácového patra, chodili k nám domů fotit panoráma Pražského hradu. V devadesátých letech ale přišla restituce a všechny vystěhovali. Bylo to dost náročné a problematické. Přesunuli jsme se na sídliště.

Jaké to bylo?

Naše rodina byly tři generace a každá to brala jinak. Babička žila na Pohořelci a potom na Starém Městě, pro tu bylo sídliště konec. Měla pocit, že se z našeho sedmého patra dívá do nějaké jámy.

Máma a táta se s tím dlouho nemohli smířit, ale je pravda, že spojení do centra bylo rychlé a dalo se tam chodit se psem, takže uznali, že procházky a bydlení v zeleni mají něco do sebe. Výhodou byl náš mezonetový byt s hezkou dispozicí, s velkou lodžií a navíc se o ten dům kontinuálně dobře pečovalo. Za socialismu i potom, když se byty privatizovaly a staralo se o ně bytové družstvo a společenství vlastníků jednotek. Bydlela jsem tam dvacet let a mám to tam ráda.

Letnanske lentilky
Tam, kde se pečuje o domy a prostor mezi nimi, nabízí sídliště kvalitní místo k životu. (Letňanské lentilky) • Autor: Matěj Stránský

Soukromá péče o panelové domy přinesla jeden jev a to je zateplování a barvení fasád do mnoha různých odstínů. Jak byste lidem vysvětlila, že z pohledu historika architektury to není dobře?

Co se týče zateplování, hodně záleží, s kým o tom mluvíte. Sociologové to vítají a vykládají tak, že to je reakce lidí na šeď a uniformitu sídlišť. Že si je tím zlidšťují. Ale když se na to podíváte očima historika architektury nebo architekta, je to trochu omyl. Sídliště navazují na modernistickou tradici a s tím se pojí i určitá střízlivá a uměřená estetika. Koncepce sídliště by se měla odrážet i v koncepci fasád, jednotlivé oblasti by měly mít sladěnou barevnost. Teď je to ale tak, že každý dům je jiný. To je důsledek privatizace.

Panelové domy se ale dál přestavují, zateplují, je tu něco, co by se mělo před úpravami chránit?

Chránit domy, které jsou už do velké míry přestavěné, to se moc nedá. Někteří historici a památkáři ale přicházejí s tím, že by bylo dobré chránit urbanistickou strukturu tam, kde je kvalitní. Že by se do ní nesmělo vstupovat novými zásahy. Plus by status kulturní památky mohly mít nějaké význačné solitéry. Například Experimentální dům PL 60 v Plzni. Anebo takzvaný Wolkerák, nádherný panelák do oblouku s výhledem na Ještěd, který stojí v Liberci. Ty by stálo za to navrhnout jako kulturní památky.

Panelaky07_ foto Severoüeskā muzeum v Liberci_reprodukce z knihy Panel†ci 1
Cenné solitéry: soubor Wolkerova v Liberci s výhledem na Ještěd.

Jenže osvědčený návod na lepší sociální mix na sídlištích je právě zahušťování, dostavování dalších bytů nebo kanceláří, aby se na sídliště přivedli noví lidé.  Když se bude urbanismus konzervovat, takové vstupy do sídliště nebudou možné…

Mluvíme o sídlištích, kde je ta struktura unikátní, což jsou hlavně sídliště té „krásné fáze“ ze šedesátých let. U velkých technokratických sídlišť, kde zbyly volné plochy, tam by to až takový problém být neměl. Pokud to tedy proběhne podle nějakých urbanistických pravidel.

Panelaky07_foto Jarom°r ¨ejka_reprodukce z knihy Panel†ci 1
Cenné solitéry: soubor Wolkerova v Liberci s výhledem na Ještěd.

Typizovaná panelová výstavba měla být ekonomicky výhodnější, rychlejší a celkově efektivnější. Potvrdil se tenhle předpoklad?

To nevíme a otázka je, jestli to někdy vědět budeme, vzhledem k omezené dostupnosti pramenů. Hodně výzkumných ústavů, zabývajících se bydlením, jako byl Ústav bytové a oděvní kultury (ÚBOK) nebo zmíněný Výzkumný ústav výstavby a architektury (VÚVA), zaniklo na začátku devadesátých let a zlikvidovaly svoje archivy, často tak, že se archivní krabice vyvezly na skládku. To samé bylo ve státních projektových ústavech Stavoprojektu. Dnes, když už se dostanete k archivním materiálům, máte obrovský konvolut všech věcí, které si musíte utřídit. Není to tak, že máte návrh, potom jak se to provádělo, kolik to stálo, musíte to opravdu sbírat z drobků. Proto je také těžké zjistit přesně ekonomiku těch staveb. V osmdesátých letech, kdy už byla větší možnost vyjádřit názor, architekt Václav Králíček panelovou výstavbu hodně kritizoval v různých článcích právě za to, že je neekonomické a zastaralé provozovat ty obří panelárny.

Letnanske lentilky
Tam, kde se pečuje o domy a prostor mezi nimi, nabízí sídliště kvalitní místo k životu. (Letňanské lentilky, nové hřiště na sídliště Praha-Letňany) • Autor: Matěj Stránský

 V jiných zemích se zkoušely jiné systémy prefabrikovaných prvků, osvědčily se víc?

U nás bohužel došlo k tomu, že panely byly standardizované a typů byl jenom omezený počet. Navíc byly z železobetonu, takže byly velmi těžké, šlo s nimi manipulovat jen pomocí jeřábů. Právě doprava to zřejmě prodražovala. Na Západě, například v západním Německu, Švédsku, Francii, zkoušeli jiné systémy, kde panely byly lehčí a dům měl nosnou konstrukci. Tam byla variabilita mnohem vyšší. Ostatně s tím se experimentovalo i u nás. První panelák v ulici U Prefy v Ďáblicích od architekta Miloslava Wimmera je třípatrový panelový dům, který ale má nosný skelet. Stát to pak zamítl jako neekonomické řešení, ale zůstává velkým otazníkem, jestli to, co se potom prosadilo, výroba železobetonových panelů ve velkých panelárnách, byla ekonomičtější varianta.

 Prozradila jste, že se s rodinou stěhujete do Dejvic. Zvažovali jste i sídliště?

Zvažovali jsme i Jihozápadní Město, kde bydlí moje maminka. Mělo by to i další výhody, hodně hřišť, školky koncipované tak, aby se nemusely přecházet silnice. Ale potřebovali jsme se stěhovat rychle a nenašli jsme jediný volný byt za přijatelnou cenu, ceny tam byly srovnatelné se čtvrtěmi blízko centra. Což může být také malý důkaz, že sídliště jsou pořád dobrá místa pro život.

Lucie Skřivánková
Lucie Skřivánková • Autor: Matěj Stránský

Lucie Skřivánková (dříve Zadražilová)

Vystudovala kulturologii na Filozofické fakultě UK, kde pak získala doktorát. Od roku 2006 pracovala jako kurátorka v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Věnovala se zkoumání tuzemské sídlištní výstavby, spolupracovala na projektu Husákovo 3+1, který byl mezi prvními reflexemi československých sídlišť.

Je vedoucí výzkumu Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí. Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu, který trval pět let a zúčastnilo se ho přes dvacet odborníků: historici architektury a umění, demografky, socioložka, antropolog a památkář. Na veřejnosti je znám spíš jako Paneláci – pod tímto názvem připravili dvě rozsáhlé publikace, organizovali venkovní výstavy v jednotlivých krajských městech a provozují webovou stránku Paneláci.cz a facebookový profil. Projekt uzavře souhrnná výstava v Uměleckoprůmyslovém museu v lednu 2018.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Karolína Vránková

redaktorka

vrankova_s.jpg
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1217
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte