Úspěšný Draghi končí. Italské strany si spočítaly, že je lepší jít do voleb už na podzim
 
Mario Draghi
Mario Draghi • Autor: REUTERS

Itálie nemá premiéra. Všeobecně oblíbený a úspěšný Mario Draghi rezignoval poté, co strany z široké koalice kterou vedl, aktivně nepodpořily jeho vládu v hlasování o důvěře. Draghi podal rezignaci již minulý čtvrtek, ale prezident Sergio Matarella ji nepřijal a poslal ho, ať ještě jednou zkusí politiky přesvědčit. Neúspěšně. Draghiho konec je na jednu stranu nečekaný - většina Italů ho ve funkci podporovala, a v minulých dnech několik tisíc lidí dokonce na jeho podporu protestovalo, 250 předních byznysmenů a podnikatelů v témže duchu podepsalo otevřený dopis. Bývalý šéf Evropské centrální banky díky váze svého jména a světovému renomé jak v Bruselu, tak ve Washingtonu také Itálii dostal do centra evropské politiky. „Itálie dlouho trpěla frustrací, že jsou v Evropě pro smích, teď měli pocit, že je někdo bere vážně,“ komentuje to Martin Mejstřík z Institutu mezinárodních studií, který se italskou politikou zabývá. Draghi ale zároveň vždy představoval jen dočasné řešení tamní politické nestability. Do funkce ho loni v únoru jmenoval prezident Matarella coby jediného člověka, který byl v danou chvíli schopný získat podporu většiny italských stran od středové Demokratické strany přes antiestablishmentové Hnutí pěti hvězd až po krajně pravicovou Ligu Matea Salviniho. „Měl nadstranickost a byl to klidný profesionál,“ dodává Mejstřík. V následujícím rozhovoru vysvětluje, proč nakonec některé strany přestaly Draghiho podporovat a co čekat od krajně pravicových Bratrů Itálie, kteří jsou momentálně hlavními adepty na vítězství v zářijových předčasných volbách.

Kdo za pád kabinetu může? Populistické Hnutí pěti hvězd, krajně pravicová Liga, nebo sám Mario Draghi?

Od každého kousek. Původní krize začala tím, že Hnutí pěti hvězd začalo být nervózní z padajících preferencí, i co s týče vládní pomoci Ukrajině. Draghiho kabinet se plně postavil na úroveň ostatních evropských států. Ale co se týče třeba zbraňové pomoci, velká část italské společnosti a hlavně voliči Pěti hvězd se na to dívali negativně. Strana se zároveň vnitřně rozdělila, ministr zahraničí Luigi di Maio, který tvrdý postoj k Rusku podporoval, odvedl část poslanců. Zbytek strany pak nepodpořil vládu při hlasování o balíčku pomoci. Ale místo toho, aby Draghi fungoval dál, podal demisi. Asi trochu proto, aby i na hnutí Pět hvězd zatlačil. Nejprve ji prezident Matarella nepřijal. Salvini a Liga si zároveň vyhodnotili, že i pro ně bude jednoduší vládu nepodpořit, a odešli ze sálu při druhém hlasování o důvěře. A Draghi si to pak spočítal tak, že nezbývá než podat demisi definitivně. Napodruhé už ji prezident přijal.

https://www.youtube.com/watch?v=NIrykZ6JWTo

Mohl tedy Draghi neodejít? Pokračovat dál ve funkci, když mu nebyla vyslovena nedůvěra?

Když dřív v historii  končily italské vlády, tak proto, že ztratily důvěru. To se teď nestalo, poprvé bude parlament rozpuštěn, aniž vláda formálně ztratila důvěru. Reálně ji ale ztratila. Tři velké strany jí důvěru nedaly, moje interpretace je, že usoudily, že je pro ně lepší jít do voleb teď na podzim než příští rok na jaře. Kdyby Draghi zůstal poté, co pro něj nehlasovalo jen Hnutí pěti hvězd, ale měl podporu ostatních, tak si mohl říci, že neodejde, protože má většinu. Zbylé strany by krizi dál nejspíš nehrotily. V tomhle je možná Draghiho díl odpovědnosti, že míček byl na jeho straně - a on demisi prostě podal. Spekulovalo se už dlouho, že vláda dojíždí, problémy jsou velké, možná už se mu nechtělo to dál lepit a využil první krize, aby do toho řízl.

Proč strany vyhodnotily, že se jim vyplatí jít do voleb už teď?

Draghiho kabinet podporovaly všechny strany kromě Bratrů Itálie, to dnes byla fakticky jediná opozice. Jak se bude prohlubovat ekonomická krize a nespokojenost lidí poroste, opozičníci na tom budou jen vydělávat. Dnes padají preference Hnutí pěti hvězd i Ligy -  obě ztrácejí směrem k Bratrům Itálie a bojí se, že se tento trend bude prohlubovat. Hnutí pěti hvězd mělo v minulých volbách 33 procent hlasů, teď mají v průzkumech 12. Vyhodnotili si, že nemohou vládu dál podporovat, že to nevyhovuje jejich voličům - a že teď zkusí vládu co nejvíce kritizovat, aby nabrali nějaké preference zpět.

Podle průzkumů Draghiho vládu podporovala většina italské společnosti, proč byl tak populární?

Přinesl stabilitu, nebyl skandální, nedělal rozbroje. Měl podporu ve střední, liberálnější, městské třídě, lidé dokonce demonstrovali na jeho podporu, i středové strany ho do poslední chvíle podporovaly. Jako jeden z mála premiérů odchází, aniž by utrpěla jeho popularita. A může se klidně stát, že bude premiérem znova, protože ať už jde o Demokratickou stranu, Ligu nebo menší strany ve středu, pro všechny byl Draghi jediná osoba, na které se byli ochotní shodnout. Draghi byl vždycky v čase krizí vytahován jako řešení.

Čím to je, že dokázal spolupracovat s krajní pravicí i levicovějšími populisty?

Italská politika je polarizovaná personálně i ideově. Draghi byl nestraník, takových je v italské politice obecně málo. Kromě toho že nikdy nebyl v žádné straně, působil dlouho i na evropské úrovni, nevypadá zkrátka, že by byl pod něčím vlivem. Držel si nadstranickou přitažlivost. Zároveň měl aureolu profesionála a klidné vystupování, byl šéfem Evropské centrální banky, eurokomisař, dokázal u lidí, kteří byli unavení z věčného handrkování a pádu vlád, vzbudit zdání stability. Minimálně pro proevropskou část italské společnosti bylo přitažlivé i to, že je premiér někdo, kdo je ve světě respektovaný. Itálie dlouho trpěla frustrací, že jsou v Evropě pro smích, teď měli pocit, že je někdo bere vážně a že Draghi dodal Itálii mezi respektované státy v EU.

Reklama
Reklama

tag_reuters.com_2022_newsml_RC2DEV9PB3C9_514380856
Zásadní hráči: Salvini, Melone, Berlusconi • Autor: REUTERS

Podle průzkumů vyhraje předčasné volby zmíněná krajně pravicová strana Bratři Itálie. O té se občas smluví jako o fašistické straně, je to oprávněné?

Je to spíš nálepka. Strana vznikla z konzervativní strany Národní aliance, která zase vznikla z post-fašistické strany. Geneze tu je, osobnosti v těchto stranách historicky mají radikálně pravicové názory a vycházejí z post-fašistického podhoubí. Ale nejde je dnes nazvat fašistickou stranou. Mají rétoriku proti establishmentu, částečně protievropskou, ale s označením fašisti bych byl opatrný. Navíc dnes mají 24 procent, protože jsou v opozici a sbírají nespokojené lidi, nedovedu si představit, že se v listopadu dostanou do vlády, bude krize a udrží si popularitu. Myslím, že kvůli tomu se do vlády možná ani nepohrnou.

Jaká tedy strana je, co má v programu?

Pro ně je to hodně o tom, že jsou proti migraci. V tom se tolik neliší od Ligy, rétoricky si jsou podobní, ale liší se DNA té strany, Bratři jsou také víc konzervativní. Zatímco Ligu můžeme označovat za regionální stranu severu, kde má své kořeny, Bratři Itálie v sobě mají ultrapravicovou, post-fašistickou DNA. Neznamená to, že by se to navenek projevovalo, ale třeba ve vztahu k minulosti od nich neuslyšíte moc kritiky Mussoliniho a podobně. Zároveň jsou Bratři už v politice dlouho…

Podle průzkumů by mohla vlád utvořit koalice pravicových stran: kromě Bratrů Itálie pak Salviniho Liga a Forza Italia Silvia Berlusconiho. Je to ten nejpravděpodobnější scénář?

V případě Forza Italia bude podle mě zázrak, pokud se vůbec dostane do parlamentu. Řada straníků nesouhlasila s Berlusconiho rozhodnutím nepodpořit Draghiho. Spousta lidí, Berlusconiho historických spolupracovníků či bývalých ministrů, zůstala sedět v sále a hlasovala pro důvěru Draghimu. To se nikdy nestalo a uvidíme, zda to strana přežije. Pokud by se parlamentu nedostali, uvidíme, zda Liga a Bratři získají většinu; to teď úplně nevypadá. Jisté ale je, že Bratři dostanou víc hlasů než Liga a já si neumím představit, že by Salvini akceptoval vládu, kde by byl v juniorní pozici vůči Giorgii Meloni, šéfce Bratrů Itálie. Navíc už takhle šel do vlády s Hnutím pěti hvězd, kde rovněž nebyl premiér a odnesl si z toho negativní zkušenost. Myslím, že nějaká forma široké koalice je pravděpodobnější. Liga váhala do poslední chvíle, zda Draghiho podpořit, dřív přitom hráli ve vládních krizích hlavní roli. U Salviniho se to ale pořád dá trochu vysvětlit, u Berlusconiho  to moc nechápu. Kromě toho, že se mu rozpadla strana, nikdo neví, co z toho získal vzhledem k věku a politické budoucnosti.

Pokud by k nějaké pravicově-populistické koalici došlo, jak by takové strany vládly? Plnily by reformy, které požaduje EU a které nastartoval Draghi?

Pamatuji, že když vznikala vláda Salviniho Ligy a Hnutí pěti hvězd, tak se psalo, že je to konec Evropy, že vyvedou Itálii z eurozóny… Kromě ostřejšího postoje k migrantům se ale reálně protievropsky nechovali, protože nemohli. Stejně tak Meloni. Byla kdysi ministryní v Berlusconiho vládě, není to outsider, který pokřikuje na ulici - a teď má najednou v průzkumem čtvrtinu hlasů. Strana má spíš problém, že je hodně postavená právě na ní a nemá moc jiných osobností. Až budou mít víc poslanců a senátorů, tak se ukáže, kolik prapodivných existencí se tam dostane. Ale zároveň bych to s obavami nepřeháněl.

 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Barbora Chaloupková

redaktorka, fokus

chalupova

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte