Ukrajina je připravena na přímý střet i partyzánský boj

Slovenský novinář Tomáš Forró detailně zmapoval válku na východě Ukrajiny. O napadení Ruskem v roce 2014 napsal knihu Donbas, kde popisuje, proč k válce došlo a zda jí šlo zabránit. Forró region sleduje dodnes a domnívá se, že spíše než o velké územní zisky jde i při současné eskalaci napětí Vladimiru Putinovi o získání vlivu.

Rusko a Bělorusko oznámily na únor společná vojenská cvičení - máte informace, nakolik hrozí napadení Ukrajiny z Běloruska, jak se o tom mluví?

Odpovím úplně upřímně, že to neví nikdo - a možná to neví ani sám Vladimir Putin. Ruský prezident se nevyznačuje velkým strategickým přemýšlením, alespoň já to tak vnímám, když sleduji jeho kroky. V čem je on i Rusové naopak dobří, jsou taktické operace. Snaží se mít otevřené různé dveře, mít ve hře více možností. Určitě se tak snaží, abychom si my jako Západ mysleli, že to, jak to teď vypadá, se skutečně stane. To je zcela evidentní - jednak z rozmísťování jednotek na běloruské straně, jednak z řady podprahových signálů, jako je například stahování ruských diplomatů z ambasády v Kyjevě. V Moskvě chtějí, aby to vše viděly alianční tajné služby, abychom to považovali za skutečnou hrozbu a polekali se té velké války.

A není to tak, že když něco vypadá jako kachna, je to kachna?

Putin může teprve zjišťovat, jak daleko Západ zajde v sankcích a intervenci, když něco podnikne. Nemusí mít nyní naplánovanou válku proti Ukrajině, o té se teprve rozhodne. Faktem je, že masivní útok na Ukrajinu by pro Rusko v dlouhodobém hledisku byl bolestivý. Ukrajinská armáda není v tak špatném stavu, jako když s ní Rusko začalo v roce 2014 válčit, patří k jedněm z nejlepších v Evropě. Otázka také je, nakolik je sama ruská společnost připravená na válku. Před sedmi lety hrál Putin na nacionalismus a získal Krym, který Rusové historicky považovali za svůj. Tohle dnes nemusí tolik fungovat, hlavně když by se kvůli lepší ukrajinské obraně začaly do Ruska vracet tisíce igelitových pytlů s ruskými vojáky.

O co tedy Putin usiluje?Proč už několik měsíců udržuje sto tisíc mužů na hranicích s Ukrajinou?

Potřebuje vyvinout tlak na Západ, hlavně USA. Ne proto, že by byl v natolik silné pozici, že by si to mohl dovolit, spíše si uvědomuje, že v lepší už prostě nebude. Že podmínky, aby něco vydupal od Západu a něco získal, budou časem jen horší. Ukrajina se stále víc posunuje na Západ, Putin má také svoje roky a nemůže si být jistý vývojem v Rusku při střídání moci;  to vše bere do úvahy. Jestli chce vstoupit do historie jako někdo, kdo pro Rusko získal něco navíc a dostal nějaké území pod ruský vliv, nemá už tolik času.

Jenže tady se vracíme k územním ziskům - a to bez války asi nepůjde. Chce Putin kus Ukrajiny? Tedy posunout ještě dál hranici v průmyslovém Donbasu, kde jsou od roku 2014 dvě separatistické, Rusku podřízené republiky?

Pro Rusko je to, že se Ukrajina pokouší stát součástí prozápadních atlantických struktur, nejen bezpečnostní hrozba, ale v prvé řadě obrovská porážka, potupa ruského světa. Přicházejí o kus něčeho, co považují za svůj ekosystém, kde dříve řádily jejich tajné služby i mafie, byla tam korupce. Kloním se k těm, kteří si myslí, že spíše než o zabrání území Ukrajiny jde Rusku hlavně o získání vlivu nad ním. Putin ví, že nemůže zpátky získat všechny satelity, které patřily do Sovětského svazu. Je realista a tuší, že se mu to nikdy nemůže povést. Vliv může prosazovat snáz, jak politický, tak ekonomický; vše může být částečně jištěno vojáky. Nehraje se jen o Ukrajinu, ale i o Bělorusko, Kazachstán, Gruzii. Mrzí mě, že nám někdy přes aktuální dění utíkají jiné důležité věci.

Co máte na mysli?

Podívejte se na Gruzii, je tam silně proruská vláda, která sleduje opozici -  jsou to čisté praktiky KGB sedmdesátých osmdesátých let. Gruzie v posledních letech míří do náruče Ruska; žádné NATO, žádný Západ. Před časem tam Putin získal vliv přes dva separatistické regiony a výsledkem je ovlivnění politiky celé země.

Celá galerie

V případě Ukrajiny se mluví i o tom, že Rusko může mít zálusk na přístav Mariupol u Azovského moře. Jeho pádem by časem Moskva mohla hranici posunout až ke Krymu. Je to ve hře?

Je to možné, ale ještě ke Gruzii. Když ji Rusko v roce 2008 napadlo, převálcovali značnou část území, zastavili se de facto až před hlavním městem Tbilisi a následně se vrátili. Sledujte, co se dělo dál. Dva roky poté padl prozápadní prezident Michail Saakašvili a  dostali se k moci proruští politici. Rusko jim umetalo cestu a přes ně má vliv na energetiku, strategické zásoby země, bezpečnost. Nepotřebuje Gruzii celou vojensky ovládat, což by bylo náročné a nákladné. A něco podobného se může dít na Ukrajině, Putin stupňuje napětí, může se snažit otřást politickým systémem země, oslabit ho, rozhádat kvůli Ukrajině západní země. Může dojít k vpádu, ale pak by následovalo stažení. Ukrajina by byla rozechvělá, nestabilní, politicky lépe manipulovatelná z Kremlu.

Kdyby k napadení došlo, mluvili jsme o lepším stavu ukrajinské armády. Putinovi vojáci ji ale v počtech převyšují, jak by se bránila přesile?

Z toho, co vím, počítají při hluboké penetraci území Ruskem s rychlým zničením zásob a materiálu. Pokračovali by partyzánským způsobem boje, armáda by se rozdělila na malé autonomní jednotky - ty už dnes mají přesné rozkazy, jak postupovat. Pilují to už několik let. K tomu musíme přidat angažování dobrovolníků, a to i z oblastí, kde mělo Rusko silný vliv, jako je Luhansko. Mentální nastavení zde bylo ruské, ale v těchto dnech vidíte stovky a tisíce lidí chodit na vojenská cvičení, na civilní obranu proti Rusku. I tohle si musí ruské vedení uvědomovat.

Co tyto posuny na východě ve prospěch Kyjeva způsobily?

Řada lidí si uvědomila, kdo je jejich nepřítel. Kvůli Rusku přišli v roce 2014 často o své domovy, oni i jejich děti byli bezprostředně ohrožení - a nyní by se jim to mělo opakovat? Vnímají, že bezpečí je jim schopný zaručit spíše Kyjev; bez ohledu na to, že Ukrajina má stále obří problémy s korupcí i dalšími věcmi.

Několik dní jste teď strávil na polsko-běloruské hranici. Co jste tam dělal?

Mám za sebou několikatýdenní projekt v Iráku, Turecku a Bělorusku, kde jsem mapoval, jak fungovala utečenecká vlna. Kumulovala loni na podzim mezi Polskem a Běloruskem - a mě zajímá, jak se bude vše vyvíjet. Mám silné signály, že nic neskončilo, že pokusy dostat se z Běloruska do Evropy budou pokračovat. Byl jsem v běloruském utečeneckém táboře a zajímá mě samozřejmě i situace z polské strany.

Původně bylo na polských hranicích z běloruské strany několik tisíc běženců, pak se ale „stáhli“. Jak vypadá situace v utečeneckém táboře v Bělorusku?

Není to tábor, spíše něco jako skladiště, jsou tam otřesné podmínky. Část lidí je tam, část se ukrývá v Minsku a v dalších městech. Běloruští vojáci je nutí, aby tam zůstali, nevraceli se domů a dokola se pokoušeli přecházet přes hranice. Když jsem byl v Iráku na hranicích se Sýrií a Iránem, viděl jsem tam doslova desetitisíce lidí sedících na kufrech: čekají na březen či duben a jsou pevně rozhodnutí se pohnout do Evropy. Dění kolem Ukrajiny ten problém upozadilo, ale nezmizel.