Při pohřbívání sovětského monstra jsme nebyli důslední, a tak znovu obživlo

Vladimir Sorokin je od vydání románu Den opričníka považován za jednoho z nejvýraznějších současných ruských prozaiků. Svoji nejslavnější knihu vydal v roce 2006, tedy jen šest let poté, co se v Rusku dostal k moci současný prezident Vladimir Putin, ale už tehdy popsal Rusko jako totalitní zemi. V příběhu zasazeném do blízké budoucnosti s prorockou vizí ukazuje zemi ovládanou všemocným vládcem a nelítostnou tajnou policií. Také v rozhovorech se západními novináři autor už dávno varoval, že se z Ruska znovu stává autoritářské impérium – a vývoj mu dal za pravdu. Přesto prý loňský vpád vojsk na Ukrajinu překvapil i jeho.

„Válku jsem nečekal. Přesněji řečeno, předpokládal jsem, že jako do té doby bude mít hybridní povahu. Ale ukázalo se, že život je drsnější než literatura,“ říká během návštěvy pražského veletrhu Svět knihy, jehož je hlavní hvězdou. Únorová invaze Sorokina s manželkou zastihla v Berlíně, kde už před ní střídavě žili a kde se od té doby usídlili natrvalo. Putin podle Sorokina dokázal vdechnout nový život mrtvole sovětského impéria, kterou Jelcin spolu s demokraty nedokázal v 90. letech dostatečně pohřbít, ale zároveň věří, že invaze na Ukrajině je začátkem konce současného režimu. „Vládnoucí establishment nemá žádnou strategii. Dělá jen jednotlivé taktické manévry, reaguje na situace, nevytváří žádné vlastní. Nehraje šachy, ale jen dámu,“ říká Sorokin v rozhovoru, jehož část vznikla v rámci kulatého stolu s několika českými novináři a který byl pro přehlednost upraven.

Co jste si pomyslel ve chvíli, kdy začala válka v Ukrajině?

Myslel jsem na to, že jsem to nečekal. Podcenil jsem Putinovo šílenství. Před válkou jsme se ženou žili mezi Berlínem a Vnukovem na okraji Moskvy. 20. února jsme jako obvykle odletěli z Moskvy do Berlína. Válku jsem nečekal. Přesněji řečeno, předpokládal jsem, že jako do té doby bude mít hybridní povahu. Ale ukázalo se, že život je drsnější než literatura.