Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Rozhovory

Matovič nechce vyřešit krizi, jen hraje pro veřejnost

S komentátorem Denníku N Mariánem Leškem o chaosu na Slovensku, nepředvídatelnosti Igora Matoviče a cestě ze současné politické krize

 

Premiér Eduard Heger a ministr financí Igor Matovič • Autor: Profimedia
Premiér Eduard Heger a ministr financí Igor Matovič • Autor: Profimedia

Slovensko už přes dva měsíce zažívá politickou krizi, jejíž řešení je zatím v nedohlednu. Spory uvnitř vládní čtyřkoalice už někteří partneři nechtějí snášet: liberální část kabinetu, strana Sloboda a solidarita (SaS) Richarda Sulíka, chce, aby ministr financí a reálný předseda vlády Igor Matovič odešel. Pokud se tak nestane, skončí prý SaS a Slovensku bude vládnout menšinová vláda. A nebo také ne. Ve hře jsou i předčasné volby a v jejich důsledku možná návrat bývalého premiéra Roberta Fica a jeho strany SMER, který musel skončit kvůli někdejšímu odporu veřejnosti proti prorůstání státu a organizovaného zločinu a dnes otevřeně podporuje Putinovo Rusko. „Když bychom to posuzovali z hlediska toho, že politika je hra s racionálními výstupy, krize by netrvala a do pondělí by se vyřešila. Je tu objektivní a silný zájem, aby čtyřkoalice pokračovala a řešila výzvy, které před námi stojí. Ale protože na Slovensku tento předpoklad neplatí, je všechno možné a nic není nemožné,“ popisuje situaci komentátor slovenského Denníku N Marián Leško.

Všichni čekali, že ve středu večer budeme mít jasno o vládní krizi na Slovensku. Richard Sulík, jeden z koaličních partnerů a předseda strany Sloboda a Solidarita (SaS), už po sérii problémů nechce spolupracovat s Igorem Matovičem, ministrem financím a faktickým předsedou vlády. Sulík na začátku prázdnin přišel s ultimátem, že pokud do konce srpna Matovič neodejde, opustí SaS kabinet. Proč se nakonec řešení vládní krize jen posunulo?

Může za to nevyzpytatelnost Igora Matoviče. Je to politik, který neudělá to, co se od něj očekává, ale vždy něco, co nikdo nepředvídal. Nedalo se tak očekávat, že bude postupovat standardně. Přišel s řešením na poslední chvíli. Má velkou chuť pokračovat ve stranických a mediálních hrách až do poslední chvíle, i když je to proti zájmu veřejnosti. To je způsob politiky, kterou dělá.

Víme, proč Matovič a jeho hnutí OĽaNO čekalo až do posledního dne, aby představilo deset požadavků, po jejichž splnění prý Matovič odejde?

Jediný, kdo v OĽaNO přichází s řešeními a s tím, jak to bude, je právě Matovič. Vyplývá to ze stanov, ze struktury i historie hnutí. Když se říká, že je vlastníkem strany, není to metafora, ale realita. Uvnitř není skupina, která by mu mohla oponovat nebo ho korigovat.

Na druhou stranu je to nesrozumitelné. Premiérem je jeho spolustraník z OĽaNO Eduard Heger. Kdyby chtěl, může Matoviče z vlády i vyhodit. Co bude znamenat pro jeho pozici fakt, že se tak nestalo?

Premiér nemá žádnou samostatnou „politickou podstatu“ či profil. Dostal se na pozici předsedy vlády proto, že ho tam určil a jmenoval Matovič. Osobní loajalita vůči němu tak přesahuje obvyklý rámec. Heger doteď nebyl člověkem, který by udělal něco, co by se Matovičovi nelíbilo.

Richard Sulík ve čtvrtek oznámil svou demisi s tím, že o deseti podmínkách bude vážně jednat jen ve chvíli, kdy i Matovič odejde. Pokud se tak nestane do pondělí, zbylí tři ministři za SaS podají demisi také. Udělal Sulík dobře?

Podle mého názoru ano. Předložení požadavků by dávalo smysl, ale měl je předložit dřív, pokud mělo OĽaNO zájem o čem vážně vyjednávat. Tohle nejsou věci, které se dají domluvit za hodinu. Že přišel Matovič na poslední chvíli a podmínil svůj případný odchod deseti požadavky, je velmi komické. SaS mnoho z těchto věcí blokuje už několik let, protože jsou to kroky, se kterými se neztotožňuje. Matovič chce po nich něco, co jde proti jejich názorům a postojům  - a za to dostanou vágní příslib, že někdy v budoucnosti odstoupí, když to uzná za vhodné.

Zuzana Čaputová
 • Autor: dpa/ČTK
Zuzana Čaputová • Autor: dpa/ČTK

Součástí požadavků hnutí OĽaNO byly nové daně, stomilionové plošné výdaje, změna ústavního zákona o dluhové brzdě nebo třeba podpora rodičovského bonusu. Dva měsíce se nic neděje a poté přijdete s požadavky, o kterých všichni vědí, že jsou buď nerealizovatelné, nebo s nimi SaS nemůže souhlasit. Zároveň jejich splnění by trvalo minimálně několik týdnů, ne-li měsíců. Co je tedy Matovičovým cílem?

Tohle není přístup, který směřuje k věcnému řešení a k tomu, aby mohla čtyřkoalice pokračovat. Matovič jen hledá interpretační a mediální obraz, kde by mohl svým věrným - což je jedna čtvrtina z původního počtu - říct, že se pro ně pokusil udělat všechno, co šlo, ale zlý Sulík a SaS mu v tom zabránili. Je to hra s veřejností, nemá žádný meritorní politický smysl.

Posun je však v tom, že odchod Igora Matoviče je jednou z možností, alespoň podle výroků politiků za OĽaNO. Je to reálná možnost, nebo opět součást hry?

Máme v tomto ohledu s Matovičem za sebou už jednu zkušenost. Loni v březnu, když byl ještě premiérem, také se do poslední chvíle bránil odchodu. Chtěl tehdy vládnout jen s Borisem Kollárem ze Sme rodina. Jeho blízké okolí se však tehdy proti němu postavilo - že není cestou, aby zůstal premiérem, a že do menšinové vlády nejdou. Rozdíl mezi minulým rokem a dneškem je ten, že okolí Igora Matoviče je tak submisivní, že už se mu nedokáže v ničem postavit a bránit mu v jeho iracionálním chování. Pokud se do pondělí rozhodne, že odchází, bude to výsledek vzpoury uvnitř OĽaNO, kterou si však nyní nedokážu vůbec představit.

Pravděpodobně situace skončí v pondělí menšinovou vládou poté, co Sulíkova SaS odejde. Jak to poté bude fungovat v parlamentu?

Nebude to fungovat. Máme zkušenost z Dzurindovy druhé vlády, která byla menšinová a přežila dva roky. A to především díky tomu, že se rozpadly poslanecké kluby jiných stran a tato vláda a její premiér politicky korumpovali dost nezařazených poslanců. Matovič nemá takové zdroje na korumpování, má k dispozici tři politiky původně z Kotlebovy strany a poté zbytek této strany. Jiné nemá. Navíc mu situaci zkomplikovalo to, že poprvé někdo z OĽaNO řekl nahlas, že tohle není systém, který by mu vyhovoval. Ján Budaj prohlásil, že kdyby vláda závisela na podpoře ex-fašistů, tak by v ní nechtěl být.

Takže se nepočítá s tím, že by se SaS podílela i jako opoziční strana na vládních zákonech a opatřeních?

Někteří politici OĽaNO předpokládají, že to tak fungovat bude, protože si původně schválili společné programové prohlášení a priority. Ale to jsou naivní řeči: ve chvíli, kdy SaS odejde z vlády, začne se chovat jako opoziční strana a bude promýšlet, co je pro ně jako stranu výhodné podpořit a co za to bude chtít od zbytku koalice. Bude to velmi složité a budou tu nadále panovat osobní averze. Nepředpokládám, že s výjimkou pár zákonů by SaS chtělo pravidelně podporovat koaliční návrhy.

Ještě v úvahu přicházejí předčasné volby. Ty se ale na Slovensku nedají vyvolat tak snadno jako v Česku. Co je potřeba splnit, kdyby se ukázalo, že menšinová vláda sice vládne, ale není schopná nic prosadit?

Loni jsme měli před Ústavním soudem Slovenské republiky spor, kdy se Robert Fico snažil iniciovat referendum o vyvolání předčasných voleb. Soud řekl, že to není právně možné a předčasné volby je možné zorganizovat poté, co poslanci zakotví tuto možnost do ústavy. Nejprve by se tedy muselo najít devadesát poslanců, kteří by odhlasovali změnu. A poté by se muselo najít devadesát poslanců ze 150, aby se odhlasovaly předčasné volby. Nicméně vypadá to tak, že by se hlasy najít mohly. Richard Sulík zatím říká, že nemá zájem o předčasné volby, ale ve chvíli, kdyby byla vláda nefunkční, tak bude každá jiná možnost lepší než bezradnost kabinetu.

Podle vás by to bylo nejlepší řešení?

Nepředpokládám, že by tato vláda v trojkoalici byla funkční a efektivní, že by byla akceschopná. Bude to vláda, v níž Matovič bude absolutně dominantní. Veronika Remišová jako šéfka Strany Za l`udi bude mít už jen tři poslance a Boris Kollár coby šéf Sme rodina dlouhodobě říká, že před koalicí dává přednost předčasným volbám. Neumím si představit, že v dnešní situaci by tato vláda mohla normálně fungovat.

Prezidentka Zuzana Čaputová na tiskové konferenci v poměrně nekompromisním projevu řekla, že „takto se vládnout nemá a nedá“. Snažila se tím vyjádřit frustraci slovenských občanů?

Přesně tak. Prezidentka přímo uvedla, že to, co říká, říká na základě setkávání se slovenskými občany. Opravdu málokdo na Slovensku rozumí tomu, že v situaci, kdy nám hrozí nebývalé hrozby od energetických přes inflační drahotu až po geopolitické dění, se vláda zabývá jen sama sebou. Vyjádřila pocit, který je na Slovensku dominantní - a s výjimkou posledních věrných voličů OĽaNO je tento pocit všeobecně sdílený.

Jak si vysvětlujete, že se Hegerova vláda zabývá sama sebou? Zvlášť když z toho budou těžit opoziční síly, jako je SMER Roberta Fica nebo Hlas Petera Pellegriniho, proti kterým tato vláda vlastně vznikla?

Je to doopravdy zoufalé. Všichni mluví o tom, že jsou tu zájmy země a obyvatel, aby se moc nevrátila do rukou mafie podpořené fašisty, ale neděje se nic, co by nasvědčovalo tomu, že to nejsou jen slova. Nebezpečí návratu Fica spolu s Republikou, tvořenou odpadlíky od fašisty Mariana Kotleby, je velmi velké. Fico přitom překročil další hranice, o kterých jsme si mysleli, že jsou nepřekročitelné. Otevřeně se přihlásil k podpoře Ruska, které je agresorem, a zvedl na Slovensku prapor tábora, který útočí proti liberalismu, což je pouze krycí jméno pro útok na ústavní demokratický systém. Fico nikdy nebyl standardním politikem, ale dnes už je opravdu velmi nebezpečný. Ohrožuje nejen zahraniční orientaci Slovenska, ale i jeho demokratické uspořádání.

A možná také evropskou jednotu vůči Rusku, kdyby se dostal zpět k moci…

Určitě. Pokud by Fico měl mít hlavní slovo v budoucí vládě, začne se Slovensko velmi nepříjemně podobat Orbánově Maďarsku a Kaczynského Polsku. Česko by bylo ve V4 úplně osamělý hráč. Kromě toho, že si Poláci a Maďaři na nejvyšších fórech pomáhají po opuštění jednohlasnosti, už by to nebyli dva hráči, ale najednou tři. To by mohlo mít vážné dopady na některé evropské politiky.

Tipnete si, kdy se Slovensko dostane z politické krize?

To je velmi těžká otázka. Když bychom to posuzovali z hlediska toho, že politika je hra s racionálními výstupy, krize by netrvala a do pondělí by se vyřešila. Je tu objektivní a silný zájem, aby čtyřkoalice pokračovala a řešila výzvy, které před námi stojí. Ale protože na Slovensku tento předpoklad neplatí, je všechno možné a nic není nemožné. Rozpětí scénářů je tak velmi široké: od toho, že se to vyřeší do několik týdnů, až po to, že budeme mít do ledna či února předčasné volby a několikaměsíční trápení menšinové vlády.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].